„Řekni mi něco o tvém otci."
„Je to svině."
„To jsou hodně odvážná slova. Máš k tomu nějaký konkrétní důvod?"
Jestli k tomu mám důvod. Och. Kde mám začít?
„Rok 1987 fotr si nabrnkl mojí mámu, rok 1990 fotr mojí mámu opustil, rok 1993 znova se objevil, rok 1994 zbouchnul mámu, 1995 narodila jsem se, 1996 podvedl mámu s nějakou čůzou z práce, 1997 začal pít, 1998 zdrhnul. Ještě něco?" převalila jsem žvýkačku ve své puse a otráveně se podívala na ženskou sedící přede mnou. Podle mámy je to dobrý nápad, abych své pocity svěřila nějakému odborníkovi, který by mi mohl pomoct s „osobními problémy". Jak tomu s oblibou říká. Takže jinak řečeno, máma mě šoupla do nějakýho cvokhausu, abych se tu kamarádíčkovala s nějakou doktorkou, která si o mě stejně myslí bůh ví co.
„Evidentně tě tvůj otec velmi zklamal, ale to není důvod k tomu, abys o něm tak vulgárně mluvila." Snažila se znít, co nejvíc chytře, i když by jí to stejně nikdo nesežral.
Mírně jsem se k ní naklonila.
„Poslyšte-"sjela jsem, pohledem na její visačku, která jí vysela na černém roláku a přečetla si její jméno.
„-Vivien. Znáte znění Makronova zákona?" podívala jsem na ní s otázkou v očích. Záporně zakroutila hlavou a sundala si své dioptrické brýle.
„Neznám."
Usmála jsem se na ní a spustila: „Člověk je schopen přijímat takové informace, které jsou podle něj inteligentní či důležité, ale zdaleka ne nějaké kydy od psychiatričky v přechodu, která si myslí, bůh ví, jak je chytrá. Takže vám dávám sbohem a myslím si, že mojí přítomnost už vyhledávat nebude, já vaší tedy rozhodně ne. Těšilo mně. Nashledanou." Sebrala jsem si ze země tašku a bez dalšího slova jsem opustila místnost.
Otevřela jsem dveře na chodbu a pohledem sjela na plastové židle, kde seděl Harry. Neuvěřitelný chytrolín, občasný řidič, ale také i můj nevlastní bratr.
„Jak to šlo?" zeptal se hned, jakmile zjistil, že jsem už vyšla z ordinace.
„Výborně. Moc hezky jsme si popovídaly."
„Takže jsi jí zase poslala doháje?" zeptal a nadzvedl jedno obočí.
„Nemůžu za to." Hned jsem se hájila.
„Jistě, stejně jako před měsícem a mnohem dříve."
„Přestaň." Složila jsem si umanutě ruce a sedla si vedle něj na plastovou židli.
„Nedokážu se o něm normálně bavit. Nenávidím ho, tak nechápu, proč to ostatní nedokážou pochopit. Proč mě nedokáží vyslechnout. Pomoct mi. Vždycky je zajímá jen to, proč mluvím tak jak mluvím, a proč mu neodpustím, že by se mi prý ulevilo. Vždyť je to totální bullshit. Jak bych mu měla odpustit? Po tom všem, co mámě provedl?" dívala jsem se před sebe na světle zelenou omítku zdi a zároveň si hrála se svým pleteným náramkem na levém zápěstí.
„Každý člověk má jisté ideologie. Každý rozdílně přijme holý fakt a každý ho jinak řeší." Řekl Harry potichu a lehce mi stiskl levé zápěstí, kde jsem si doteď hrála s náramkem.
„Ale každý člověk se k tobě stejně jednou otočí zády." Řekla jsem polohlasem a hypnotizovala jeho ruku na té mé. I tohle nepatrné gesto mi dokázalo neuvěřitelně zvednout náladu a pomoct mi.
Na to už nic neodpověděl. Jen jsme se společně zvedli a v ruku v ruce došli až k autu. Sedla jsem si na místo spolujezdce a opřela se hlavou o okýnko.
----------
Ahoj všichni!
Tento díl je sice hodně krátký, ale berte ho jako takový informační. Lehce jste se seznámili s hlavními postavami, s jejich problémy a pravděpodobně jste si udělali nějaký názor.
Chtěla bych vám na začátek říct pár věcí.
1. DOPE není můj úplně první příběh, ale je to můj první příběh, kde se budou často vyskytovat vulgarismy. Píši to proto, aby to později někoho neovlivňovalo a nepohoršovalo. Teď mluvím hlavně k té mladší skupině. Takže to berte s rezervou. Některé inteligentní poznámky hlavní hrdinky budou občas dost dementní :D :D
2. Pokud nemáte rádi siblings romance, tak tohle asi nebude moc pro vás. Ale berte to tak, že jsou nevlastní, takže jsou vlastně cizí :)
3. Věk postav je upravený tak, aby mě osobně v příběhu vyhovoval. Takže Harrymu není 21 ;) a One Direction neexistují.4. Časové zařazení příběhu se občas bude měnit, vždy bude ale napsáno, kde se právě děj odehrává. Vzpomínky budou psány v kurzívě, aby se vám lépe četlo a orientovalo :)
Upozorňuji také, že se bude ze začátku často vracet do minulosti :) (především 1.díl)
5. Pokud máte nějaké otázky, směle do toho a piště! :)
P.S. Tenhle díl je vážně dementní :D
xx Tris
ČTEŠ
DOPE (CZ) - pozastaveno
Fanfiction"Člověk dokáže před světem ukrýt všechno až na dvě věci: že je opilý a že je zamilovaný." - Anton Myrer