Trust

Tvá pověst tě předbíhá

„Nemůžu uvěřit, že jsem přišla o to, jak mlátíš Pansy Parkinsonovou!" Opakovala už snad poněkolikáté Lucy, když jsme procházely Příčnou ulicí a mířily do obchodu Freda a George. Zbytek víkendu jsem neposlouchala skoro nic jiného a vytahovala to při každé příležitosti. Dělala jsem, že to neslyším. „Už jsme tady." Vešla jsem dovnitř jako první a Lucy mě následovala. „Páni." Řekly jsme obě naráz. Bylo to něco neuvěřitelného, ale že jsem se divila, oba dva jsou neuvěřitelní. Procházely jsme si obchod a zastavily jsme se u nápojů lásky. Vzala jsem si růžovou lahvičku do ruky.

„Myslíš, že to funguje?" Zeptala se Lucy.

Prohlížela jsem lahvičku a zakroutila hlavou. „Myslím, že ne."

„Pochybuješ o mých schopnostech?" Fred si položil hlavu na mé rameno a já se do široka usmála. Otočila jsem se čelem k němu a skočila mu kolem krku. „To bych si nedovolila."

„Můžu vás ujistit dámy, že na sto procent funguje, ale jestli nevěříš Teo, můžeme ho spolu vyzkoušet." Usmál se drze Fred.

Odtáhla jsem se od něj a trochu ho bouchla do ramene. „Vážně mi chyběly tvoje řeči."

„Pojď se mnou, něco ti ukážu." Podívala jsem se na Lucy, jestli jí to nebude vadit a ta se na nás usmála. „Jen běž." A tak jsem se otočila zpět na Freda, který mě chytil za ruku a táhl směrem ke schodům a v té chvíli jsem si všimla Malfoye, který stál v rohu místnosti a se zamračeným pohledem mě sledoval. Úsměv z tváře mi zmizel a pohled jsem mu opětovala. Proč se na mě tak dívá? Vzpomněla jsem si, co se mezi námi událo na večírku a zrudly mi tváře. Potom jsme vyšli schody a naštěstí mi zmizel z dohledu. V dalším patře Fred přešel ke stolu, na kterém byla bonboniéra s čokoládou všech různých barev a vůní. Vzal jeden a podal mi ho. „Zkus tento."

Zvedla jsem obočí. „Nenaroste mi druhá hlava, nebo tak něco?" Zasmál se.

„Můžu tě ujistit, že tahle čokoláda ti bude ohromně chutnat a žádná druhá hlava ti nenaroste ani nic podobného." Nevěřícně jsem se na něj podívala. Na jeho lumpárny jsem byla zvyklá, i když mně je neprováděl, nebo alespoň ne v tak velkém rozsahu jako jiným.

„Copak mi nevěříš?"

Povzdechla jsem si. Jasně, že mu věřím, a tak jsem si kousla do kusu čokolády, která se mi rozplynula na jazyku. „Páni... Nic lepšího jsem v životě nejedla." Dojedla jsem kousek, který mi dal, a chtěla si vzít další, natáhla jsem ruku pro zelený, ale Fred mě zarazil a chytil mi ruku. „Tenhle ne, po tom by ti narostlo další ucho." Zasmála jsem se a spustila tedy ruku dolů. Podívala jsem se mu do očí a zjistila, že je Fred trošičku nervozní. Ruky měl v kapsách a vypadal, že mi chce něco říct, ale nemůže to ze sebe dostat. Trapný moment. S Fredem jsme dobří kamarádi už několik let a jednu chvíli mezi námi bylo dokonce i něco víc, ale nakonec to vyšumělo po tom, co s Georgem odešel ze školy, po tom jsem se s ním už moc nevídala.

„Chybíš mi Teo." A nebo... že bych se spletla?

„Ty mě taky Frede." Pousmál se, vzal mě za ruku a nahnul se blíž ke mně. „Ale jen jako kamarád." Vyhrkla jsme ze sebe rychle a jemně si vymanila ruku z jeho sevření. „Promiň."

Zachránil nás George, který se najednou objevil vedle Freda.

„Můžu si ho na chvíli půjčit, Teo?" Zeptal se.

Usmála jsem se. „Jasně." Fred se na mě zklamaně podíval a potom šel s Georgem. „Ještě se uvidíme." Zavolal pak a já přikývla. Otočila jsem se ke schodům, pomalu jsem scházela dolů a při tom pohledem hledala Lucy, až jsem ji našla. Vycházela z nějaké místnosti a rozhlížela se, jestli ji čirou náhodou někdo nevidí, ale místnost byla tak plná lidí, kteří se soustředili na dobroty všude kolem, že si jí nevšímali, až na mě, ale nahoru se nepodívala. Vyšla teda do davu a o chviličku později z místnosti odkud šla, vyšel i Blaise Zabini. Věděla jsem, že mezi nimi něco je. Scházela jsem po schodech a chtěla jsem jít za ní, ale do někoho jsem vrazila ramenem, nebo spíš někdo naschvál vrazil do mě a já málem spadla. Ten někdo byl Pansy Parkinsonová, která se teď na mě vítězně usmívala. Zamračila jsem se na ní. Tohle je zlé... Doufala jsem, že jí nepotkám.