Trust

Nedočkavost

Šla jsem uličkou dál, až jsem narazila na Lenku, která v ruce držela hromádku časopisů a ve vlasech měla velice zajímavé brýle.

„Ahoj Teo, vypadáš rozrušeně. Stalo se něco?"

„ Ani ne, to je dobrý."

„Chápu. Nechceš o tom mluvit." Podívala se na hromádku ve svých rukou a vzala jeden časopis. „Jinotaj?"

„Jo jasně, díky." Vzala jsem si od ní časopis a šla dál, až jsem narazila na kupé, ve kterém seděl Neville a pár jeho kamarádů.

„Ahoj Neville." Pozdravila jsem ho a potom jsem se podívala na zbytek jeho kamarádů. „Nevadilo by vám, kdybych si k vám na chvíli přisedla?"

„Ahoj Teo." Pozdravil mě Nevill a potom se podíval na své kamarády. „Nevadilo, klidně si sedni." Posunul se, abych se vešla vedle něj a já se posadila. „Díky."

„Ty jsi Teodora Harrisonová, Havraspár." Řekl kluk, který seděl naproti mně a já přikývla. „Jen Tea prosím a ty jsi Seamus?" Zeptala jsem se se zvednutým obočím a kluk přede mnou přikývl. „A tohle je Parvati." Poukázal na holku vedle sebe, která se na mě usmála a já jí úsměv oplatila. Bylo těžké si všechny pamatovat, většinu času trávíme jen se svou kolejí, takže jsem ty dva moc neznala, jen z některých hodin, které máme společné, ale Nevilla znám už od prvního ročníku a od té doby jsme dobří kamarádi, je velké trdlo a je nemotorný, nešikovný, ale za to je ohromně milý a to se mi na něm líbí. „To ti dala Lenka, že jo?" Zeptal se Neville a poukázal na časopis v mých rukou. Přikývla jsem. „Chceš se podívat?" Vzal si ode mě časopis a otevřel ho, chvíli listoval a pak se zamyslel. „Co je to strachopud?" Podíval se na nás a my všichni pokrčili rameny. „Netuším, není to tam napsané?"

„Ne. Jen se tady řeší nějaký případ s nimi, ale není vysvětlené, co to je."

„Tak se potom budeme muset zeptat Lenky."

Nějakou dobu jsme si četli z jinotaje, dokud jsme si nevšimli, že se pomalu blížíme k cíli. Opustila jsem tedy jejich kupé a šla za Lucy.

Zaklepala jsem na dveře, opatrně je posunula a nakoukla dovnitř. „Můžu?"

„Proč se ptáš? Pojď." Lucy si právě vytahovala mikinu z kufru. Vešla jsem tedy dovnitř.

„No.. viděla jsem sem jít Blaise, tak jsem nechtěla rušit."

„Jen jsme si povídali."

„Povídali jo?" Zasmála jsem se a Lucy mě ze srandy švihla svou mikinou. „Nech toho Teo."

„Okay, okay.. Už mlčím." Vypadalo to, že je to mezi námi zase v pohodě. Nechtěla jsem se jí znova omlouvat, abych to opět nevytahovala a tím jí smazala úsměv na tváři, a tak jsem to nechala tak. Během pár minut jsme dorazily do Bradavic.

Kočárem jsme se dostaly ke škole a potom jsme šly do západní věže na kolej Havraspáru, kde jsme se převlékly do společenského hábitu a poté šly do hlavní síně. Po zařazení prváků a uvítacího proslovu Brumbála, jsme se konečně navečeřely....

Další den ráno byl ve společenské místnosti vyvěšený rozvrh hodin na letošní rok. Oblékla jsem se do společenského hábitu a šla za ostatními, kteří si už prohlíželi rozvrh. Mezi nimi byla i Lucy, která šla ke mně. „Letos máme obranu proti černé magii a věštění se Zmijozelem."

„Oh víc hodin, ve kterých se můžeš vidět s Blaisem." Řekla jsem na provokaci, i když se mi v hlavě honilo něco úplně jiného a to přesně, že budu více času v blízkosti Malfoye.