Ana do morku kostí

Kdo to je?

,,Slečno Brownieová!" Upozornil na sebe učitel. Ano, jedině já můžu mít v příjmení název čokoládového zákusku. (viz obrázek) Jak ironické. Než jsem stačila něco říct, zazvonilo.. jaká to záchrana!
Po škole jsem se šla projít do parku.

Uznala jsem, že potřebuju nabrat trochu čerstvého vzduchu a vyčistit si hlavu, obklopit se živě zelenou barvou šplhající do nebe a konečně přestat myslet na jídlo. Po cestě byl stánek s kávou, tak jsem si jednu koupila. Sedla si na lavičku s kelímkem v ruce a rozhlížela se kolem sebe a pak zamířil můj pohled dolů na černé nike tenisky.
Džíny mi už moc neobepínaly stehna, nejspíš se vytahaly, proto trochu plandají. Najednou jsem ucítila něčí pohled. Ze vzdálenější lavičky mě pozorovala nějaká osoba. Kluk. Seděl si tam jako by svým tělem chtěl zabrat celou plochu lavičky s nádechem nadřazenosti a kapkou nadhledu.

Proč na mě čumí? Chtěla jsem na něj vrhnout vražedný pohled, ale z té vzdálenosti by to asi ani nezaregistroval. Proto jsem od něj odvrátila zrak a zase zamířila na boty. Měla bych je konečně vyčistit, jsou jako prase.
V periferním vidění jsem postřehla pohyb. Ten klučina šel směrem ke mě!

Až teď jsem si všimla jak celkově vypadá. Má úžasný styl - tmavě modré kalhoty, k tomu bilé triko a rozeplou kostkovanou košili. Nechybí ani značkové tenisky a hodinky. Tak není k zahození.
Začala jsem být nervozní. Nikdy jsem moc s klukama nevycházela.. nejspíš kvůli nízkému sebevědomí.

Čim dál blíž byl u mě. Ježíši, kam se mám koukat? Tam na tu budku? Asi jo. Elino sakra koukej na u budku a ne na něj!

Prošel kolem mě. Směrem k městu. Ani se neohlédl. Jen prostě.. šel.

Elino. Ty blbe. Zase jsem si nalhávala, že by se objevil někdo, komu bych se aspoň trošičku líbila. Ale komu by se zamlouvala taková tlustoprdka že. Ale to se brzo změní!

Zvedla jsem ty svoje špeky a pokračovala v procházce. Zastavila jsem se u jedné kamenné sochy.
Byla to divka/žena, trochu při těle, zahalená roztrhanými šaty tváříc se skoro až vyděšeně, jakoby si v ten moment zachraňovala život. Přemýšlela jsem, na co asi myslela, nebo co kolem sebe viděla, když ji sochař ztvárňoval.
Na památku obětí Velkého požáru v roce 1886

Uvědomila jsem si kolik je vlastně hodin a rychlým tempem spěchala domů. Musím si jít ještě zaběhat a zacvičit a odepsat holkám a napsat na blog a čeknout jiný blogy a hrozně moc věcí!

Dojdu domů, obleču si sportovní podprsenku, průsvitné volné triko, leginy na cvičení, napiju se vody a jdu. Dneska si dám jen 5km, když už jsem byla v tom parku. Hmm, such a cute boy, říkala jsem si v hlavě. Ano ano, občas přemýšlím a mluvím si pro sebe v angličtině. To proto, že se celkem často koukám na seriály a filmy v původním znění a to pak prostě pochytíte.

Vyběhla jsem se zaplou aplikací Runtastic. Asi po dvaceti minutach se mi udělalo nějak špatně. Jen pokračuj, slyšela jsem v hlavě. Poslušně jsem pokračovala dál. Najednou se mi zvednul žaludek - takhle, celý obsah mýho žaludku skončil v křoví. Dokončila jsem trasu a hned jsem si doma vyčistila zuby. Nechci je mít zkažený jak bulimičky a anorektičky.
Napustila jsem si vodu a utábořila se v posteli s notebookem. Je na čase se kouknout na Demin blog.

Edit: Brownie je typický anglický čokoládový pokrm, uvnitř gumový, nejčastěji servírován s čokoládovou polevou a vanilkovou zmrzlinou. Podobný zákusek se nazývá buchon (francouzky korek, protože má takový tvar), který je podáván v teplé formě s rozteklou čokoládou uvnitř a taktéž s vanilkovou zmrzlinou.
Jen jako zajímavost :)