Coby kdyby- HP

Příběh první - Lily Potter verze druhá

Na říjen byl velmi teplý večer. Venku vál mírný vánek a na nebi se již objevovaly první hvězdy. Lily šla s Jamesem z malého obchůdku, kde šli nakoupit pár věcí na večer. Měli přijet Sirius s Remusem a společně měli oslavit svátek všech svatých. Po cestě se kolem nich motaly mudlovské děti v různých kostýmech. Byli tu vlkodlaci, čarodějky, duchové, ale ji veliké dýně. Všechny děti měly košíčky, ve kterých se jim natřásaly sladkosti. Malý Harry to všechno s úsměvem sledoval z kočárku. Staré domky byly vyzdobeny světýlky a vydlabanými dýněmi a děti k nim postupně chodily a vyžadovaly sladkosti. Rodina Potterových došla do konce ulice a James otevřel malou branku, vedoucí k domku. Pustil Lily s Harrym a branku zavřel. Přitom se obezřetně koukl kolem.

Doma pak Lily vyskládala věci do ledničky a pomalu začala chystat slavnostní večeři. James si zatím v obýváku hrál s Harrym. Když Lily došla do pokoje, Harry zrovna létal po pokoji na svém dětském košťátku. Bylo tak krásné ho vidět se smát. Bylo to velmi veselé dítě, rád si hrál a všechno zkoumal, když James čaroval, se zájmem ho pozoroval a radostně tleskal ručičkama. Lily si sedla do křesla a pozorovala, jak James honí Harryho po pokoji. Pak vzala svůj starý fotoaparát a vyfotila je. Koukla na hodiny, Sirius s Remusem tu měli být za patnáct minut. Náhle před ní zastavil Harry a s lehkostí se jí spustil do klína. Už nyní na košťátku létal jako profík, určitě se za pár let připojí do famfrpálového mužstva v Bradavicích. Harry zívl a zavrtal se jí do klína. Lily jel pohladila po hlavě a přitom zavadila o své mírně vyboulené břicho. Dnes chtěla Jamesovi a přátelům oznámit, že čeká další dítě.

Když začal Harry chrupkat, tiše ho vzala do náruče. Oznámila Jamesovi, že jej jde uložit a vydala se do prvního patra, James s ní. Náhle však uslyšela, jak se otevárají dveře. "Utíkej Lily, to je on. Já jej zdržím." slyšela ještě Jamese. Byla na posledním schodu, když koutkem oka zahlédla vysokou postavu a záři zeleného světla. Z očí jí vytryskly slzy. Rychle vběhla do pokoje a položila Harryho do postýlky. Pak začala dveře barikádovat vším možným, co jí v té chvíli přišlo pod ruku. Věděla, že jí to nebude nic platné, ale musela zkusti alespoň něco. Slyšela, jak jde po schodech. Rychle přiběhla k postýlce. Harry neplakal, vždy byl tak statečný. "Harry, maminka tě moc miluje. I kdyby se cokoliv stalo, maminka tě mám moc ráda slyšíš." mluvila na něj a plakala. Slyšela, jak došel ke dveřím a slyšela i to, jak se zasmál tomu chabému pokusu, která je měla ochránit. "Maminka tě miluje." řekla chlapci naposledy, než se k němu otočila zády.

Nebyl to muž, bylo to něco horšího. Lord Voldemort vypadal více jako had, než jako člověk. Jeho červené oči se do ní vpíjely a jeho hadí ústa se stáhly do něčeho, co připomínalo úsměv. Pak se jeho oči stočily k Harrymu. "Ustup, chci jen jeho." řekl a natáhl hůlku. "N-ne, prosím, Harryho ne." škytala Lily přes slzy. "Ustup a můžeš žít." řekl jí opět, nyní již mírně znepokojen. "Ne, prosím, ne Harryho." Už ho to unavovalo. Nechtěl ji zabít, i když byla jednou z těch nebezpečných. "Ustup!!" vykřikl a ona se vrhla proti němu. Náhle vylétla přes celou místnost a narazila do zdi. Omámená se naposledy podívala směrem ke svému synovi, pak omdlela.

Probrala se. Omámená se dívala kolem sebe. Pokoj vypadal strašně. Všechny věci byly rozmetány kolem, dveře do pokoje byly vytrženy z jednoho pantu a chyběla tu celá jedna stěna, přes kterou tu foukal teplý vzduch. Malá lampička mírně osvětlovala roh pokoje, ve kterém stála postýlka. Lily se omámeně zvedla. Hlava jí třeštila. Ze spánku jí tekla krev a na jedno ucho neslyšela. Pomalu se postavila, ale hned se zase sesunula na zem. Náhle uslyšela jemné natahování. Vycházelo z postýlky. Podívala se tím směrem. Harry tam seděl a plakal, na čele mu jemně svítila jizva ve tvaru blesku. Lily se k němu co nejrychleji snažila dostat. Rychle lezla po zemi, až se dostala k postýlce.

Harry se na ni podíval a přes slzy se usmál. Rukou jej pohladila po černých a neposedných vlasech. Ohlédla se po zničeném pokoji. Voldemort určitě zmizel za svými noshledy. Ale jaktože to Harry přežil? Náhle z dola uslyšela křik a kroky. Chtěla zavolat, ale neměla na to sílu. Jen nyní chtěla být se svým synem. Do pokoje vrazil Sirius a vyděšeně se díval z Harryho na Lily. Pak se k oboum sehnul a dlouze je podržel. Oba začali plakat. Když pak dorazila pomoc a Lily byla odvezena ke Svatému Mungovi, vzal Sirius Harryho k sobě. Věděl, kdo jeho přátele zradil, ale Brumbál ho zastavil v tom, aby se šel pomstít sám.

Uběhlo deset let. Po nástupišti King's Cross pobíhá, na svůj věk, vysoký a černovlasý chlapec. Na nose má kulaté brýle a z pod vlasů mu prosvítá klikatá jizva. V ruce nese velkou klec s bílou sovou uvnitř. Ta zděšeně houká. Za ním se žene malá holčička s dlouhými, zrzavými vlasy. "Harry!" volá na něj a směje se. Dohání ho až u přepážky mezi nástupišti 9 a 10. Chytá ho za ruku a usmívá se na něj. Po chvíli k nim doráží dva dospělí. Lily a Sirius před sebou táhnou velký vozík, na kterém leží Harryho kufr. Lily předává vozík Siriusovi a chytá Harryho za ruku. "Společně?" ptá se. "Společně." odpovídá s úsměvem Harry a oba procházejí přepážkou.