Sisters back at the Academy

17.kapitola

Pohled Kornélie
Stála jsem před svou novou třídou ,,Dobrý den třído" pozdravila jsem je a naznačila že si můžou sednout ,,Na začátek jmenují se Kornélie Drozdová" přikývla jsem a posadila se ke katedře.Všichni na mě koukali s vykulenýma očima.Alespoň ze začátku pak už to začalo přecházet ,,Další hodinu dějepisu si budeme povídat o Titaniku. Takže pokud je tady ještě někdo kdo o něm vůbec nic neslyšel tak má za úkol dojít si do knihovny a najít si o něm nějakou knihu a pokud někdo má cédéčko s filmem tak by jsme si ho mohli pustit" vydechla jsem na konec hodiny.Zjistila jsem že další hodinu mám na prvním stupni.Popadla jsem tašku a vyběhla ze třídy. Šla jsem poměrně rychlím krokem a tak sem si ani nevšimla že jsem do někoho málem vrazila. Na nižší stupeň jsem dorazila tak akorát. Bylo zváští mít místo osmnácti letých puberťáku mít teď třídu dvanáctiletých ,,Ahoj děti" pozdravila jsem se položila jsem si tašku ke stolu. Všichni na mě obdivovačně koukali. Zajímalo by mě proč pořád všichni na mě tak koukají.Představila jsem se jim a pak sem zahájila obyčejnou hodinu.tyhle děti byly o dost hodnější. Dokonce se mi tam zalíbilo tak že sme jeli i chvilku přes přestávku.Když jsem měla odučeno vydala jsem se na oběd.Sedla jsem si sama a pustila jsem se do špaget.Někdo si ke mě přisedl. Byl to Christian. Za tu dobu byl jediný koho sem tady moc nepotkávala ,,Ahoj" pozdravil mě. Utřela jsem si pusu pro případ ,že bych se při jídle ušpinila ,,Ahoj" nejistně jsem se usmála ,,Tak jak se máš nastávající mamino?" provokoval mě. Lehce jsem ho bouchla do ramene a zašlebyla se na něj ,,Mám se dobře" pokrčila jsem nedbale rameny ,,Co ty a tvá strážkyně?" ptal se na mou sestru ,,Už se spolu bavíme ,bohužel to ale není jako dřív ,ale to ty už dávno víš.Trávíš s Katiou více času" řekla jsem ledabile. Byla pravda ,že se sestrou už spolu mluvíme ,ale asi ještě chvíli potrvá než se to vrátí do bývalé podoby. A jelikož jsem zase začala být velice optimistická díky svýmu dítěti věřím že se vše spraví ,,A co ty a Adrian?" zeptal se na bolestivé téma. Zas tak optimistická už sem nebyla.Nepřítomě sem hleděla do stolu a pak sem hlavu zvedla ke Christianovi ,,Nemám o něm žádné správy" řekla sem tvrdě a popadla svůj tác.Odnesla jsem zbytky jídla a pak sem zamířila na poslední hodinu kterou mám učit. Nebo se jí spíše mám zůčastnit. Byla to hodina magie s profesorkou Carmakovou. Později si totiž s Liss vezmeme bokem děti ,kteří nejsou schopni se zařadit a při tom bude velká možnost že bychom našli další uživatele éteru.