He's like a Unicorn

(5.)

Zkoušku zvládl tedy bravurně.

Teď bych podle pravidel měla odhalit, kdo vlastně jsem. Kdo je ten, kdo ho zkoušel.

Fajn.

Fajn.

Ryan na mě kouká, stojí s jednou nohou na zemi s druhou na skateu přímo naproti mně. Měří si mě pohledem a odhaduje, kdo asi tak budu. Je ještě trochu zadýchaný.

,,Kdo jsi?" Zeptá se mě přímo.

zašklebím se a dojde mi, že to přes šátek nemoh vidět. ,,Fajn." Bručím si pod fousy.

Zatímco k nám běží Effie a Barry a Sam, pomalinku si sundavám svůj háv.

,,Paula! To bylo bombastický!" Volá nadšeně Sam, Barry se za ní usmívá od ucha k uchu a Effie se nadnáší v oblacích.

,,Díky." Zazubím se. Ryan na mě kouká dost ohromeně - asi nečekal, že budu holka. Ta holka, kterou potkal u oběda.

,,Dost dobrý," zhodnotí jeho výkon Toby, kterej se i se svojí partou přikolísá z druhé strany a poplácá ho po rameni.

,,Počítám, že to byla zkouška." Nejistě na mě koukne Ryan. Nechám Tobyho, aby mu odpovědě.

,,Jo, chlape, a ty jsi prošel!!!" Zahuláká a Ryan se na něj usměje.

Přijde mi takový... moc neživý na kluka jeho věku.

,,Díky."

,,Paula! To bych do tebe neřekla! Skvělý." Sam mě obejme. Nejsem na tyhle dívčí serepetičky jako objímání, pusinkování a růžový zvírazňovače, takže se od ní při první příležitosti odtáhnu a dělám, že mi to nebylo nepříjemné.

,,Myslím, že pro dnešek mám dost." Zaskřehotám slabším hlasem. Najednou je mi ouzko. Neměla mě objímat.

,,Hej, ty!" Ryan mě chce zastavit.

,,Nepokřikuj na mě jako na vola." Naštvaně si dupnu, když mě zastaví, když se zrovna odpojuju od skupinky.

,,Fajn. Tak mi řekni, pročjsi mě zkoušela zrovna ty." Kouká na mě svýma zelenýma očima jako na něco podivnýho, co vidí poprvé v životě v ZOO.

,,Paula?! Hej, Paula! My jdeme! Tak zatím!" Volá na mě Stev s Amandou. Amanda jemně zamává - přijde mi pak jako ještě větší porcelánová panenka - a tak taky zamávám a zařvu, že se zase bez uvidíme.

Pak obrátím znova pozornost na Ryana.

,,Takže Paula. Dneska se nevidíme p poprvé." Zadumá se pobaveně.

,,Co ještě chceš?" Prsknu. Nemám náladu na něj. Nemám náladu na nikoho. Mám náladu na samotu. Jsem naštvaná - ani nevím proč. Prostě proto!

,,Hej, klid.'' Snaží se mě usadit, jenže to neměl dělat. Tohle mě vždycky ještě víc naštve.

,,Tak to pardon. Hele, Sam, řekni holkám, že já jdu domů. " Sakra. Ani jsem si moc nezajezdila. Pak někdy půjdu sama.

Zvednu si prkno do ruky. Pak mi dojde, že lepší to bude nahoru z bazénu vyjet než se tam sápat jak zombie po čtyřech. Tak ho zase položím a rozjedu se. Za sebou slyším nějaký další kolečka ale neotočim se, ba naopak, ještě zrychlim.

-----

,,Tak už mě necháš sakra bejt?!" Vyjeknu na Ryana OxAina, kterej mě už pěknou půl hodinu votravuje.

,,Ne. Hele, kde ses naučila tak jezdit?"

,,Tady."

,,Proč?"

,,Proč?" Prsknu. ,,Prostě proto. Nech mě bejt."

,,Co tvoje kámošky? Uměj taky tak jezdit?"

,,Ne." Vrtím hlavou. ,,A teď mě omluv. Musím si skočit pro jídlo." Mám zase hlad. Vlastně, tohleto je základní informace číslo jedna: mám neustále, pořád, čtyřiadvacet hodin denně hlad. Na všechno. Všude. Vždy a za každých okolností.

,,Nemělas předtím kebab?"

,,Za a: Jak to sakra víš. A za b: to je jako problém?"

Zvedne ruce v obranném gestu. ,,Už držim hubu."

,,No proto." Mlasknu sladce před vstupem do KFC.

Objednám si longer s hranolkama v menu a když mi to podají, jdu si sednout.

Ryan si taky něco objedná a já když si ke mě sedne zjistim, že to je celej kyblík s kuřátkama.

Mlasknu hlady a začnu jíst.

Po delší odmlce, kdy jen jíme a nic neříkáme, začnu. ,,Tak co chceš?"

,,Chci se seznámit s horkou, která umí naprosto úžasně jezdit." Řekne upřímně.

Kouknu mu do úžasných očí.

A takhle začalo moje dobrodružství s Ryanem OxAinem.

-KONEC-