Co by kdyby Voldemort nezabil Potterovi?

Kapitola 1

Bonnie

Vždycky když měl Harry narozeniny, tak jsem mu trochu záviděla a letos ještě víc protože dostal spoustu věcí do Bradavic, hlavně nové koště. Byl to sice jen Zameták 6, ale létal dost dobře. Proč vždycky musím dostávat buď jeho staré věci a nebo nové až když sem starší? Nevýhody mladšího sourozence.  Já se chci taky jednou proleťet, rozhodla jsem se.  Vstala jsem z postele a obula si tenisky.  Co nejtišeji jsem otevřela dveře a udělala pár kroků k Harryho pokoji, který byl hned naproti mému. Opatrně jsem zaťukala a čekala.  Ozývaly se zvuky pak jsem najednou ležela s hlavou přitisknutou k zemi.  ,,Neřekla jsi heslo," krčil se nade mnou bratr a držel moje ruce tak, abych ho nemohla odstrčit.  ,,Hlavně řeš heslo ty pitomče," prskala jsem. ,,Ministerstvo kouzel," dodala jsem potom a Harry mě konečně pustil. ,,Co je?" ptal se šeptem. ,,Malinká Bonnie si přišla pobrečet že se bojí Voldemorta?" utahoval si ze mě. ,,Buď z ticha," zatvářila jsem se uraženě. ,,Přišla jsem si půjčit tvoje koště, abych se mohla proletět." Koukal na mě jako na blázna. ,,Zapomněl jsem že ho mám jen abych ti měl co půjčovat," zasyčel ironicky. ,,Ještě k tomu v noci, co? Aby tě někdo zabil a já za to mohl protože jsem tě pustil samotnou ty chytrá." potom otevřel pusu jako by chtěl pokračovat, ale zase ji zaklapl. Bez hnutí jsme na sebe zírali. ,,Tak pojď se mnou," navrhla jsem. Na tváři se mu objevil tošťácký výraz. Otočil se k oknu, otevřel ho a vyhlédl z něj. ,,Na co čekáme?" houkl na mě. Vem si koště a jdeme," rozhodl. Udiveně jsem si ho zezadu prohlížela. Boty už měl na nohách, nejspíš proto, že si je byl před tím líný sundat. A těsně vedle jeho kolena bylo o zeď opřené i jeho koště. Neváhala jsem a popadla ho. Harry si mezitím sedl na parapet a chytl se nejbližší větve. Potom se na ni pověsil skočil dolu. Vyklonila jsem se za ním. Stál v trávě a mával na mě. Nečekala jsem ani vteřinu a nasedla na koště, zatímco on šel do kůlny. opatrně jsem z okna vyletěla a přistála za ním. Byl to skvělý pocit, octnout se zase ve vzduchu. Mezitím ale brácha z kůlny vyšel a nesl v ruce mamky Nimbus 2001. ,,Jdeme!" rozkázal a vzlétli jsme do vzduchu. Nejradši bych Harryho samým nadšením objala, stále jsem na něj ale měla trošku vztek za to jak mě po příchodu k jeho pokoji přepadl. I ten mě po chvíli dělání přemetů, závodění a honění se naštěstí přešel. Už dlouho jsem se takhle nebavila a jen nerada jsem si přiznávala jak jsem unavená a že se budeme muset vrátit.

Harry

Že si nás všimla mamka jsem upřimě řečeno i docela čekal, ale že bude tolik naštvaná to ne. Vždycky když se rozzlobí na nás chvilku křičí a pak nám dá nějaký trest typu mytí nádobí a zalévání kytek. Tentokrát to ale bylo jiné. Jakmile jsme sesedli z košťat a ocitli se znovu v mém pokoji už tam stála a vyhlížela nás. Byl jsem připravený na řeči o neopatrnosti a nebezpečí, které je venku, ona nám oboum jen vrazila pořádný pohlavek a odešla. Chvilku jsme se vzpamatovávali. Jestli to tak Bonnie cítila taky nevím, ale já už na podobný výlet nikdy nepůjdu, protože o nás musela mít mamka strach. ,,Chováš se nějak rozvážně," řekl hlas v mé hlavě. ,,Taky je ti už jedenáct," odpověděl další, o něco jemnější. Zatřepal jsem hlavou a hlasy utichly. Otočil jsem se k sestře. ,,Dobrou noc," popřál jsem jí. ,,Dobrou," odpověděla. Potom vyšla ze dveří a zavřela za sebou. Plácl jsem sebou na postel a téměř okamžitě usnul.