Elementy

Kapitola 7. Novinka

Novinka je to že příběh jde do chodu :33 jupííí :D dále mě jedna "fanynka" jak si říká :D požádala o to abych jí udělala mini reklamu takže tady je její účet a určitě se podívejte ;) ⬆(věnování :D) kapitola je hodně krátká ale snad to napravím v další ;)

Vy jste sourozenci?" Dívka přikývla ale úsměv z tváře jí zmizel. ,,Po tom co se Drian přidal na špatnou stranu to bylo všechno zvláštní. Já ani Gabriel jsme netušili proč to udělal. Je z nás nejstarší, měl nás vést, ne zradit. Všechny hrozně zklamal." Ničemu jsem nerozuměla. Její bratr se dal na temnou stranu ale proč? ,,Proč se ale přidal k temným?"
,,To nevím. Nikomu to neřekl. Jednoho dne se prostě rozhodl. Bez nás. Myslím si že chtěl mít jen větší moc. Nevím. Opravdu nevím." Bylo mi jí líto. Bez rodiny to musí být těžké. Ostatně já rodinu taky nemám takže je to dosti vyrovnané. ,,Takže je tak nebezpečný jak se chová?" Dívka vypadala že se zamýšlí. ,,Ne tak docela. Víš nikdy by neublížil lidem na kterých mu záleží. Jinak bez milosti zabije. On...už zabil pár lidí." S těch slov mi ztuhl každičký sval v těle. Ucítila jsem mrazivé bodnutí u srdce. Takže on je vrah? Bože co když mě zabije za to že jeho nabídku odmítnu?  ,,Už to není náš bráška. Už dávno ne. A nemusíš se bát. Dokud jsi v budově nic ti nemůže udělat." Díky bohu. ,,Tak jsme tady." Nechápavě jsem se na ni podívala. Pak mi to došlo. ,,Děkuji ti za doprovod vážím si toho" Jen přikývla a odešla. Nic z toho všeho jsem nechápala. Všichni o Drianovi říkají jak je nebezpečnej a že se mám držet dál, ale mě slíbil že mi neublíží. A navíc kdyby mi chtěl ublížit už by to udělal. Nebo ne? Ach bože. Cítila jsem jak se moje tělo napjalo novou silou. Musela jsem se toho nějak zbavit. Pocitu že za chvíli bouchnu. Myšlenky jsem se snažila uklidnit. No marně. Pocit sílil a sílil. Když jsem si myslela že to nevydržím někdo zaklepal na dveře. S bodnutím u srdce jsem doufala že to nebude ten kdo si myslím že tam stojí. Bohužel. Bez pozvání vešel dovnitř mého pokoje a zaveřel za sebou dveře. Posadil se na mojí postel, mimochodem taky bez dovolení, a svůj pohled zamířil na mě. ,,Co chceš?"
,,Vědět jak si se rozhodla."
,,Nepřidám se k tobě. Jestli myslíš tohle." zasmál se. ,,No víš bejt tebou to udělám. Naši nejsou přeci jen tak mazlivý jako ti ubožáci, co si říkají vůdci."
,,Myslíš někdy na svojí sestru a bratra?" odběhla jsem od tématu. Prudce zvedl hlavu aby na mě lépe viděl. Díval se mi přímo do očí. Pak hlavu sklopil a zadíval se na své ruce. ,,Co si myslíš ty?" To mě zaskočilo. ,,J-já nevím."
Zasmál se. ,,Pořád na ně myslím. Myslím na tolik věcí."  Pocit výbušnosti se pořád zvětšoval. ,,D-D-Driane? Já...něco se děje." Nechápavě se na mě podíval a pak prudce vstal. To už byl pocit prič a moje tělo bylo v plamenech. Strašně to pálilo. ,,Pálí to!" Slzy se mi valily skrz plameny. A pak se stalo něco hodně zvláštního. Drian si moje vroucí tělo přitáhl k sobě. Vyzařoval z něj chlad. Tak jako předtím z Gabriela. Chladil mě na kůži. Uhasínal plameny. Nechápala jsem to. Byl přeci ohnivý. Tak kde vzal tuhle schopnost? Pak mi to došlo. On je jako já. Když už jsem byla zase sama sebou. Stála jsem před ním úplně nahá. Nedíval se ale na mě. Pohotově vzal deku a hodil jí po mě. Zabalila jsem se. Tolik otázek jsem měla na jazyku. ,,Ty-" přerušil mě. ,,Pokud cekneš, zabiju tě! Je ti to jasný?" Na sucho jsem polkla a vydechla odpověď. ,,Ano. Děkuju." Pustil moje paže, které doteď svíral. Podíval se na mě. V očích se mu mihlo něco divného ale než jsem stihla zjistit co, zmizelo to. Odstoupil ode mě a rychlím krokem odešel z pokoje. ,,Aureko? Jsi v pohodě?" u dveří stál naštvaný a zároveň udivený Gabriel. ,,Já. Nevím."