X○X○ [N.H_L.T]

1•Cesta

1. pololetí, září
,,Nasedni do toho auta" rozkázal mi. Já jsem ho ignorovala a pokračovala v cestě. Dobře, ignorovat zrovna jeho mi moc nejde. On jel pomalu vedle mě jeho černým volvem. To takhle pojede celou dobu?

,,Ne'' odsekla jsem a šla dál. Najednou prudce zastavil.

,,Car, tak nasedni'' řekl s klidem v hlase. Já se neobtěžovala odpovědět a šla dál.

,,Caroline Victorie Robinsnová nasedni do toho auta''. Řekl přísně a to mě donutilo se otočit. Hrál si na naštvanýho, to já moc dobře poznám. Pak ale udělal puppy eyes. To si vážně myslí, že mě na tohle přesvědčí? Pfff.. Koukal mi přímo do očí tím jeho pohledem. Sakra, no tak nic. Přesvědčil...

,,A příště nedělej ty tvoje pohledy'' řekla jsem kysele a nasedla do auta.
Chvíli na me pobaveně zíral.
,,Já mám nějaký pohledy?" Uchechtl se. Já jen protočila očima a raději koukala z okýnka.

Ani jeden z nás nic neřekl, bylo zvláštní ticho. Většinou už něco povídá. Je hrozne ukecanej. I když to ted neni moc poznat. Ale když se rozpovída, tak je na ránu, protoze furt něco mele. Ach jo..

,,Jak ses vyspala?"prolomil ticho. Uuff.. Už jsem se lekla, že ztratil hlas. Ale co to je za otázku? Nadzvedla jsem na něj obočí.

,, Jako vážně? Ptáš se mě jak sem se vyspala?" Zasmála jsem se ironicky.

,,Tak nějak musim začít konverzaci ne? " nadzvedl obočí prozměnu on.

,, Tak fajn," odpověděla jsem, když na mě bez mrknutí koukal. ,, celkem ..jsem se vyspala dobře " falešne jsem se usmála. On kývnul. ,, A ty?" Zeptala jsem se ho a hledala v tašce mobil. Nemohla jsem ho najít.

,,Jo taky, " odpověděl.

Já ho nevnímala a dal hledala mobil. Ale nikde nebyl. Doprdele. Nechala jsem si ho doma. Vážně jsem si já nechala mobil doma?! To nedam. Co budu ve škole dělat? Kurník..

,, Zapomnělas něco? " ustarane se podíval. Bylo to od něj milý, ale ja byla naštvana. A ještě se zeptá když to vidí.
,,Drž hubu Nialle" prskla jsem na něj. Ano, je mi ho líto, že je takhle milej a ja hnusna, ale jsem prostě nasrana. Ach ta náladovost. Promiň Nialle..

,, Tak promiň no,..ja myslel že.." neodpověděl a ja ho přerušila.

,, Ty nemáš za co, to ja, ale ted aspoň chvíli mlč, prosím ." Zadivala jsem se mu hluboko do jeho očí. Ale hned jsem uhla pohledem, protože me vždycky vyvedou z míry. Má tak složitý oči.. stracím se v nich..

,, Fajn.. " odsekl uraženě. Achjo, chudák.. ,, Ty tvoje nálady" povzdechl si.

,, Ty máš co říkat" odfrkla jsem a dívala na cestu. Už jsme byli skoro u školy..

,, Prosimtě " zasmál se a kývnul hlavou.. Já se na něj nuceně usmála..

Konečně už jsme byli u školy. Niall zastavil a ja chtěla odejít, jenže zamknul auto. Vázne? Nadzvedla jsem obočí. Nic neřekl, jen koukal.

,, Co?" Řekla jsem a on si uchechtl.
,, Třeba děkuju?" odpověděl a nadějně se pousmál.

,, Jezdíme takhle skoro každej den, a hlavně.. Nialle..jsem chtěla jít pěšky, ale tys me nalákal. " řekla jsem s ironií v hlase.

,,Jo tak já tě nalákal" odpověděl taky ironicky a usmál se. ,, Ale i tak to děkuju by se mi líbilo. " uculil se.

,,Nialle, prosimte,.." řekla jsem a on se zamračil. Tak fajn, udělám to pro něj.

,, Tak díky teda, že si me vzal do školy, i když jsem nechtěla a vozíš me takhle už asi pět let ale děkuju. " usmála jsem se. Taky se usmál.
,, Vážně ti moc děkuju" odpověděla jsem, protože nic neříkal a jen se usmíval. Ale stejne nic neřekl.

,, Co je?" Nadzvedla jsem obočí.

,, Noo, jen že to bylo zajímavý, asi poprvý si mi takhle hezky poděkovala. " snažil se tvářit vážně. Bože to je debil, akorát jsem tu ze sebe dělala blbku.

,,Kreténe" odsekla jsem uraženě.. Kdyby něco, takhle si někdy nadáváme. No spíš já, ale jinak se máme rádi. Řekla jsem si ironicky a usmála se pro sebe.

,, Ale no tak.. snad ses nám neurazila" pobaveně odpověděl a odemkl auto. Hned jsem vylezla a šla po cestě...

,, Tak po škole zlato" pošeptal mi známý hlas do ucha, až jsem se skoro lekla, jak je blízko. Niall. Že jsem si ho ani nevšimla! ? Prudce jsem se na něj otočila.

,, Radši půjdu pěšky" ironicky jsem odpověděla s nezájmem. Zatáhl me za rameno a tim jsem se na něj znova otočila.

,, Po škole tě unesu, když to nepude po dobrym" řekl s vážným tónem. Znělo to vážně přesvědčivě.

,, Uvidíme" mrkla jsem na něj s úsměvem, otočila se a šla do školy...