Aftertaste

1/

Její probuzení zrovna sladké nebylo. Po týdnu, který střídavě proležela a zbytek si nepamatovala, měla stále popálenou pravou nohu, bok a rameno. Z rukou a zad jí čouhali malé střípky, ale stejně se v jejím případě dalo mluvit o štěstí. Přežila pád letadla, týden a jeden den. Zatím to nevypadalo, že by měla umřít.

Dívka chtěla vstát, ale její ochablé nohy jí to nedovolily, tudíž byla nucena se vrátit. Udělala to však tak prudce, že polovina čouhajících střepů se zaryla hlouběji, díky čemuž vyjekla.

,,Můžeš přestat řvát? Objeví tě, ty hloupá." promluvil chlapec, který se tam náhle zjevil.
,,To se ti vážně lehko řekne, ty chytrý." odsekla mu naštvaně dívka, i když tajně, v hloubi duše, cítila úlevu nad ztrátou samoty.

,,Co se ti stalo ? Kromě toho, že tvoje letadlo spadlo..." zeptal se, ale upřímně se bál, nechtěl to vědět.
,,Tak... Mám popálenou pravou část těla a v zádech i v ramenou střepy, ale jinak jsem v pohodě. " ironicky se usmála. Ten kluk jí docela naháněl strach, ona ho ovšem maskovala vztekem, vypadal tak na třináct, ale měl svaly a vypadal vyspěleji než ostatní třináctiletí.

,,Hej, hej, hej. Nedělej si z toho srandu, ptám se vážně." naprosto ji nepochopil.
Dívka zatla zuby a s námahou mu ukázala prostředníček. Bylo zajímavé sledovat její obličej u toho gesta. Tvářila se pobouřeně, ale zároveň, jakoby měla porodní bolesti.

,,Fajn. Zvládneš se otočit na bok, ty neznámá ?" zjevně ho oslovení na konci věty bavila víc, než bylo ostatním milé.

,,Jo, ale mohl bys mi pomoct. Nejsem neznámá, jmenuju se Desiree. |Deziri:|" zamračila se na něj a zatlačila své tělo co nejvíc doleva.
Záhadný blondýn, který byl bez košile či trička, jí přispěchal pomoci. Levou ruku jí dal za hlavu a jemně ji zatlačil. Desiree se chopila příležitosti a otočila se. Nová poloha byla neobyčejně nepříjemná pro její prsa, ale brunetka si na nic nestěžovala.

Slyšela vzdalující se kroky a už si myslela, že chce ten polonahý kluk odejít, ten však šel pouze pro vodu do studny. Jeho kroky křupaly po suché zemi neobyčejně hlasitě. Studna byla téměř bez vody, ale přece jen se mladému chlapci povedlo něco do skleněné nádoby nabrat.

Potřeboval tu vodu pro tu dívku, ale i tak se neudržel a trošku se napil. Pro jistotu nabral vodu ještě jednou a vrátil se za zvláštní Desiree, která ho neuvěřitelně rozčilovala. Nechápal, naco ji jeho bratr potřebuje. ,,Popálená a pořezaná mu bude na trhu k ničemu, on nikoho nechce a pochybuju, že by ji někdo chtěl jako služku, takže mě fakt zajímá, k čemu je tak moc důležitá, že ji kvůli tomu sestřelil," pomyslel si doslova.

Jeho myšlenky nebyly zrovna lichotivé, takže bylo jen dobře, že Siree neuměla číst myšlenky. Ale asi by ani sama nepřišla na důvod zájmu mladíkovo bratra. Za pár minut se blondýnek vrátil a dívka si oddechla. Vyhrnul jí tričko na zádech a kus z něho utrhl. Namočil ho ve vodě a přejel jí s ním po zádech. Dívka sykla a trhla sebou. Chlapec tedy kus trička znovu trochu omyl a začal dívce vytahovat střepy. Ty nejmenší se zachytily o tričko, když ho klučina vyhrnoval.

Její záda a ramena byla bez střepů až, když se začalo stmívat. Teď mohl chlapec dát signál svému bratrovi o nalezení dívky. Siree namluvil, že má jít spát a přikryl ji slabou potrhanou dekou. Když usnula, celá vyčerpaná s obrovskou bolestí popálenin, chlapec rozdělal oheň a zapálil sedm pochodní, které napíchal do země.

Pilot, který celý den nemohl najít znamení o pobytu pánova bratra s dívkou, kterou měli za úkol přivést. Začínalo se stmívat a pilot již chtěl letět domů s mepořízenou jako každý den doposud, když ho upoutal kouř. Téměř by ho neviděl, to by však nesměl touto cestou letět k již zmíněnému domovu.

Zkontroloval počet světel. Osm. Nebylo stanoveno sedm ?, pomyslel si. V tom mu došlo, že jedno z nich musí být ohniště. O co jiného by taky chlapec zapálil pochodně. Sletěl níž a po zkonrolování terénu přistál. Vypnul stroj a vystoupil. Jeho jediná starost bylo doběhnout k blonďatému třináctiletému chlapci a pomoct mu odnést devatenáctileté děvče do jeho vrtulníku. A tak také udělal.

Ve chvíli, kdy se pilot chystal znovu vznést, začal k němu mluvit hlas šéfa.
,,Stephane, půjdou po vás. Ta holka umí řídit vrtulník taky. Takže až budete 100 metrů nad zemí, můj bratr vzbudí Desiree, neptejte se jak to vím. A ta se rychlostí blesku musí vyměnit se Stephanem. Ten pak půjde ke kulometu a budeš jednoduše odstřelovat. Statek se jen o vzduch. Pod váma by mělo být čisto, chlapi už za váma jedou. Tak zatím." dokončil monolog bratr blonďáčka.

Stephan poslechl rady a vzlétl, mladý blonďatý chlapec pak vzbudil Siree. Ta se donucením chopila řízení, na rozhovory nebyl čas. Všechny naplňoval strach. Desiree se držela navigace, kterou jí tam Stephan stihl nastavit. Letěla až příliš sebevědomě, než aby si všimla co vlastně způsobilo, že musela řídit. Až když uslyšela první výstřel z jiného vrtulníku, přidala rychlost.

Brunetka myslela logicky. Neletěla tam, kam jí poručila navigace. Otočila to dolů a tímto činem se rozhodla pro honičku v korytě vyschlé řeky.

^^^^^^^^^_________^^^^^^^^^^

Ahoj. Vítám vás u první opravdové části. Doufám že se vám líbila. Jakýkoliv názor mi můžete napsat do komentářů. Kritiku beru a nemažu jí, takže klidně pište, zlobit se nebudu.

Moc to Sci-Fi asi zatím není, ale bude. Bez obav. Jsem ráda za každého z vás, takže to klidně sdílejte a votujte. Za všechno budu moc ráda.

Mějte se pěkně, užívejte neděli a snad další neděli se uvidíme u další kapitoly.