Strážkyně Mrtvích

Porušená pravidla

"Jak si to představuješ ?!" rozkřičel se po celém hřbitově mocný hlas. Dívka se dívala do země, věděla že bude potrestána za své předešlé činy.

"Máš štěstí, že jsem se to dozvěděl dříve než Lartoss ! Ani nevíš, co jsi tím způsobila ! Změnila si jeho osud, on měl zemřít Christi.."
Pohlédla do chlapcovo očí, bylo mu 17-náct když zemřel, zůstala mu jeho podoba. Akorát byl moudřejší než většina lidí, protože je mrtví patnáct let. Bylo to složité až nedávno konečně pochopila výhody posmrtného života ve službách Lartosse, pána všech mrtvých duší. Svýma očima vzhlédla k jeho a navázala tak oční kontakt, snažila se ho pohledem nějak uklidnit.

"Nedívej se tak na mě ! Kdybys nebyla mrtvá, zabil bych tě." naštvaně si odfrkl. Ona se jen vítězně zašklebila a šla od svého ..mohla říct přítele ?.. Dál.
Byl jediný s kým se mohla bavit, taky jí jako jediný pomáhal vše pohopit a zasvětit jí do role strážkyně mrtvých. I on byl strážce, ne tak silný jako ona, ale rozhodně chytřejší a méně tvrdohlavý.

Procházela hřbitovem a v duchu děkovala svému příteli, nebýt jeho asi by byla zbavena funkce a její duše by tak bloudila ve svém vlastním hrobě. Musela být více opatrná a pokud znova chlapce spatří nebude už dbát na jeho bezpečnost. Zaslechla mužské hlasy kousek od místa, kde se nacházela.

"Dělej vykopej tu blbou jámu, ať už ho tam mužem hodit !"

"Tobě se to, ale lehce řekne !"

"Myslíš ?! Ty netáhneš celou dobu skokilovýho chlapa!"

Možná že kdyby nebyla mrtvá a zbavená emocí, zasmála by se, ale teď ne. Musela zasáhnout.

*******

Poté, co se chlapec dostal domů a vyslechl kázání své rozlobené matky, odešel do svého pokoje. Chtěl si lehnout a vyspat se z této noční můry, ale nemohl. Pokaždé když zavřel oči viděl ty její, jak se modrá barva mění na krvelačnou červeň. Vzdal to a usedl na kraj postele, do rána oči nezamouřil.

(Ve škole)

"Ahoj Johne ! Co se stalo kámo, vypadáš jako zombie." Johnům kamarád na něj překvapivě hleděl, ale nakonec se zasmál své poznámce na jeho účet a poplácal ho po rameni.

"Divoká noc ?" mrkl na Johna. Ten s jen naštvaně otočil a spražil ho pohledem, který jasně značil aby zavřel klapačku.

"Nemám náladu Tome, někdy ti to vysvětlím." Mávl nad tím rukou a po deseti minutovém výkladu z biologie usnul na lavici.
Ze spánku ho vyrušil až školní rozhlas.

"Všem středoškolákům přeji dobré ráno. Jsem nucen vám oznámit šokující zprávu. Minulou noc ve městském hřbitově byli zavražděni tři muži, vrah je stále na svobodě a tak vás prosím a zároveň nařizuji, aby ste byly více než opatrní a domů chodily po větších počtech. Pokud by někdo z vás něco věděl ať se hned dostaví do ředitelny, nebo kontaktuje policie. To je k dnešnímu rozhlasu vše."

Už se ozvalo jen pouhé zapraskání, které oznamovalo konec ředitelova 'proslovu'. Všichni byli v úděsu až na pár chlapců, kteří využili situace a chodily za dívkami s tím, že je ochrání. Ani John nebyl moc překvapen, hlavou mu pořád vrtaly jedny a ty samé otázky.

Byla to ona ?
Zvládla by je zabít ?
Byl to ten muž, co přepadl jeho ?

"Země volá Johna !" luskl mu před obličejem Tom a zvláštně se na něho podíval. Netušil, co se stalo s jeho kamarádem, který byl věčně perverzní a dusil se smíchem. Dnes jakoby tenhle John zmizel a vystřídal ho ducha nepřítomný.
Měl nápad, jak by jeho osobnost přilákal.

"Hale ? Co takhle dneska pozvat holky do kina ? Dneska by to bylo parádní!"
Nic, jen pokroutil hlavou že ne.

"Dnes mám jiné plány na večer." odpověděl mu a vracel se myslí zpět k dívce. Nevěděl, jak jí popsat ale byla zvláštní a svým způsobem ho nějak táhla k sobě. Je to opravdu divné. On je divný. Zbláznil se.

"Takže půjdu sam ?..fajn když myslíš." naštvaný se zvedl a přesedl si k jinému klukovi. Johnovi teď bylo jedno, že ztratil možná nejlepšího kamaráda, nebo dnešní krásnou noc s nějakou holkou. Chtěl jen vidět tu, která mu zaplnila hlavu a proto věděl, že se tam musí vrátit.

Odcházel domů, kam hned po škole spěchal aby se mohl připravit, spíše psychicky. Slunce zapadlo a on to zhodnotil, jako dobrý čas pro jeho plán.

"Kam jdeš ?" zeptala se ho matka se zlostí v hlase. Její syn mizel častěji než je zdrávo.

"No..projít se" řekl a v mžiku byl už ven z domu. Bylo chladněji než odpoledne, ale co se dalo čekat když začíná podzim. Bundu si více povytáhl ke krku a myšlenkami opět dloubal do toho dne, kdy jí poprvé spatřil. Dívku s dlouhými černými vlasy a modrýma očima, která v sobě skrývala nebezpečnou bytost. Mnohokrát to zvíře přirovnával k velkému psisku, ale nakonec došel k tomu, že je to spíše obrovitý vlk a velikostí podobné jeho.
Opravdu zajímavé, zvláštní a nemožné.. Myslel si.

Pořád se nemohl zabavit pocitu, že ho někdo sleduje, proto zrychlil a vklouzl do brány hřbitova, postupoval dál až k jeho středu, kam se dostal asi do dvaceti minut, ten hřbitov byl obrovský. Přemýšlel, ona ho přeci vyhodila, když dělal hluk a byl tam jen tak, co když tu teď budu zjistého důvodu ?. Aspoň tak mohl navštívit svou babičku, která zemřela před půl rokem. Byl z toho špatný, ale nějaký obrovský vztah k ní bohužel neměl.
Prošel snad už půlku tohohle proklatého místa, ale nemohl jméno své babičky nikde najít. Najednou se ozvaly kroky a oběvil se kluk asi tak jeho věk. Nedíval se na něj moc hezky a všiml si také zásadní věci, byl bledý.

"Co tu zase děláš ? " hrozivě pronesl neznámí kluk, který nebyl šťasten z toho, že před ním stojí někdo, kdo udělal problém Chrisi. To zachránila tohohle tupce ?

"Nerozuměl si otázce ?! Nemáš tu co dělat !" řekl znova po docela dlouhé době ticha.

"Mám právo tu být ! Stejně tak jako ty, nevím kdo si a co si zač, ale mě odsud nedostaneš." John se bál, ale nechtěl dávat nic na jevo. Musí být silný.
Znovu si prohlédl bledého kluka, který zuřil doslova mu z očí létaly blesky.

Zuřil, byl naštvaný. Jak si to k nmu může dovolit ?! Jediný, kdo s ním takhle mohl jednat byla Christi jeho jediná ..kamarádka. Už se chtěl proměnit a vyhodit ten živoucí odpad v zubech ven ze hřbitova, ale ucítil její přítomnost. Dívala se něj a pozorovala je. Nebyl si jistý jestli by zakročila i dnes, pokud by na něj zaútočil, ale po posledním fiasku se třemi muži, které zabila si byl už jistý, že by mu dokonce i pomohla.

John se bál, bál se že bude stejný jako ona a promění se a pak z něj udělá kaši. V okamžiku kdy ho chtěl bledý kluk uhodit vystoupila ze stínů hrobů ONA.

Ahoj :) snad se část líbila, pokud by někdo chtěl ještě dnes další část, napište si. Ráda vyhovím, když vím že někoho můj příběh opravdu zajímá :)
-T✨