Strážkyně Mrtvích

Smrt

- Christina Mayer
* 2.srpna 1997
† 10. Března 2015

Opravdu si ste jist, že st viděl tuto dívku ?." zeptal se městský policista chlapce, který byl ještě z nedávné události velmi vystrašen. Policista před něj položil složku dívky, která zemřela přesně před měsícem, vypadala stejně jako ta, kterou viděl na městském hřbitově, akorát byla více bledá a v obličeji se neusmívala.
,,Ano to je ona." potvrdil chlapec.

,,Jenže to není možné je měsíc po smrti." odvětil muž. V hlavně strážníka se honily všelijaké myšlenky, možná by měl chlapce poslat na nějaké vyšetření.

,,Nejsem blázen viděl jsem jí, byla tam a dívala se na mě a pak.." nedokázal odpovědět šok ho znovu ovládl.

Viděl, jak se její bosé nohy bořily do vlhké, měkké půdy hřbitova. Nedokázal se podívat víš, do obličeje té dívky. Přece jen přemohl strach a putoval pomalu směrem nahoru. Měla jen ušmudlané kraťasi a špinavé, dříve bílé tílko. Dokonce usoudil, že má opravdu pěknou postavu, ale tohle přemýšlení hned zavrhl. Postupoval dál, na krku se jí vyjímal zářící náhrdelník s rubínem. Nadechl se a konečně jí pohlédl do obličeje. Malá brada, stejně tak malý oválný nosík, rty plné, ale vybledlé a ty oči..byly jako dva modré reflektory ve tmě a černé vlasy do pasu tomu jen napomáhaly.
Během mžiku se dívčin obličej změnil a tenhle pohled neříkal nic dobrého. Byl plný zla, ano opravdu to tak mohl říct. Oči jí zrudly, opravdu zčervenaly, popošla blíže k němu a tři metry před ním se zastavila a přemýšlela co s ním udělá. Neměl by tu být sám a už vůbec ne v tuhle dobu a na tomto místě. Ruší tak duše zesnulých.
Musela se ho zbavit, tak jí bylo vtloukáno do hlavy. Nohama se zapřela do země a vydechla. Cítila jak se její kosti mění, hned potom stavba těla a nakonec vzhled, projel v ní svěží pocit stát opět na všech čtyrěch. Teď byla chlapci o něco blíž a svým čenichem se skoro dotýkala jeho brady. Zavrčela, výhružně a hlasitě, vycenila bílé ostré zuby po kterých následně přejela jazykem.
Chlapec se strachem v očích pohlédl do těch zvířecích rudých.

Probral se ze vzpomínky a hlavou kývl ke stražníkovi, aby zopakoval otázku, kterou chlapec přeslechl.

"Co se stalo pak ?" zeptal se muž a nedůvěřivě si chlapce prohlížel.

Chlapec pečlivě promýšlel svojí odpověď, kdyby řekl co viděl, strážník by ho nejspíše poslal do psychiatrické léčebny.

"No a pak..utekla" snažil se být přesvědčivý, ale zamračený obličej může mu nedával moc velké šance.

"Takže si přišel nahlásit mrtvou dívku, která před tebou utekla ?" nevěřil svým slovům, už chtěl chlapce vyhodit že si z něj dělá akorát legraci, ale přerušil ho hlas.

"Ano, opravdu se omlouvám, byl jsem v šoku. Pokud dovolíte rád už bych byl doma." Rychle se zvedl a vyběhl ze stanice.
A teď rychle domů.

*****

Dívka se opět procházela po hřbitově, dbala na to aby neudělala sebemenší hluk a nezničila tak tu tichou, mrtvolnou atmosféru. Očima těkala po hrobech a četla jména, datumy a různé věci vytesané do těžkých náhrobních kamenů. Myslela si, že už je zná na spaměť. Z přemýšlení o tom záhadném chlapci, který jí byl něčím hrozně zvláštním jí vytrhl křik.
Co je to za lidi ?! Nedají jim ani chvilku klidu.

Veděla, že musí zakročit a proto se rozběhla za řevem, tělem jí začala proudit nenávist a zloba.
Proběhla už skoro celým hřbitovem a doběhla k bráně, k bráně mezi živým a mrtvím světem. Za jejím vstupem stál muž, držel chlapce. Chlapce, kterého před pár hodinami vyhnala z hřbitova.
Chlapec jen polekaně nabíral dech, až teď mu došlo že to zpátky domů neměl brát okolo hřbitova, ale něco ho ktomu vedlo.
Muž přidal na stisku jeho krku a mírně s nim pohnul a jemu se tak dostavil jiný úhel pohledu. Viděl přímo k bráně hřbitova, ve kterých, přímo v polovině stála dívka s rudýma očima. Vyděsil se ještě více a začal s sebou cukat to se muži ale nelíbylo. Vytáhl pistol.
Už se smiřoval se svou smrtí, ale napadla ho jedna věc. Mohla by ho dívka zachránit ? Přeci jen ho na hřbitově nezabila, tak proč by to dělala teď ?
Hodil po ní pohled, který jasně volal o pomoc, nic se nedělo.

Dívka jen hleděla před sebe, dívala se přímo na to jak muž zabíjí záhadného chlapce. Pomalu, ale jistě. Dostal další ránu do obličeje.
Přemýšlela zda by měla pomoci, ale hned to zavrhla. Bylo až moc riskantní opustit hranici hřbitova. Už se chtěla vrátit, přerušil jí hlas. Známí hlas, který slýchala jen ve svých snech.

Christino nenech tam toho chlapce, přeci ho nenecháš zemřít ! Nenech ho cítit stejnou bolest jako ty. Vzpomeň si na živou Christi, tu která žila a nebyla chladná jako teď. !

Byl to hlas její matky. Přemohla své obavy a pomalu svou nohu přenesla přes hranici. Pohltil jí silný chladný vítr, ale po chvíli zmizel. Pohled opět zaměřila na může, který zrovna nabíjel pistoly. Na nic nečekala a proměnu zahájila opravdu rychle, skočila po muži.

Výstřel se ozval, chlapec si myslel, že už je mrtví a stoupá k nebi, jenže se nic nestalo. Místo jeho schytalo kulku ohromné chlupaté zvíře, které se svíralo v křečích, muž byl o kousek dál nejspíše v bezvědomí. Nevěřil svým očím. Ona ho zachránila.
Neděl co dělat, nedocházelo mu jak může něco mrtvé cítit bolest. Nechal to být a s nataženou rukou mířil ke zvířeti, jehož sypání a kňučení řezalo ticho, které se linulo z hřbitova. Už byl jen kousek, ale zvíře ho spozorovalo včas, než k tomu došlo. Spražilo ho nenávistným pohledem a výhružně zavrčelo. S obtíží se zvedlo a kulhavým krokem mířilo zpět ke hřbitovu.

Naposledy se ohlédla a spatřila už ne tak vyděšeného chlapce, proto se rychle vydala hlouběji do hřbitova s neskutečnou bolestí v jejím pravém boku. Budou z toho jen problémy, měl zemřít. Něco jí však říkalo, že to co udělala bylo správné.

Vzpamatoval se a pohledem sledoval mizející zvíře podobné obrovskému vlkovi.
Měl na čase odejít domů, jeho matka bude mít jistě strach.
Odcházel domů s divnými pocity, které nemohl nijak identifikovat.

Věděl totiž jen jedno..s tou dívkou se určitě nesetkal naposledy.

*******
Ahojky, moc ráda bych vás uvítala u mé nové a také první story !
Doufám, že vás příběh nějak zaujal a vaše otázky nebo názory napíšete do komentářů :)
Snad se 'setkáme' u další části :)
-T✨