Nepřestávej věřit v upíry Glee/TVD crossover fan fiction (2015)

6. část

Tyler věděl, že je nebezpečné nechat Santanu o samotě, mimoto jí toužil pomoct, protože i on byl vděčný, když jemu pomohl napřed Mason a pak jeho přítelkyně Caroline. Proto vyklouzl z domu a následoval Santanu k silnici. Zaslechla jeho poněkud těžké kroky, prudce se otočila a zaječela na něj, ať ji nechá být. Celá se třásla a v očích se jí zračila proměnlivá směsice hněvu a děsu - každou vteřinu převládalo něco jiného.
"Neboj se, nechci tě soudit nebo tě vézt na policii nebo tak něco," řekl Tyler tím nejklidnějším tónem, na jaký se za daných okolností (a vzhledem ke své vlkodlačí povaze) zmohl.
"Dej mi pokoj," trvala velice hlasitě na svém a couvala od něj pryč.
"Chci ti pomoct," oznámil jí s vážnou tváří. "Vím, čím si teď procházíš, a rozumím tomu. Zažil jsem to taky."
"No jasně," odfrkla si Santana. "Jsi chlap. Chlapi nikdy nerozumí ženským pocitům. Holka potřebuje holku, aby ji pochopila."
"Možná co se těch holčičích problémů týče," uznal Tyler. "Ale ne v tomhle. Podívej, zkusím popsat, co teď cítíš, a jestli to vystihnu, dovolíš mi ti pomoct, dobře?"
"Fajn," přistoupila na to Santana.
"Tak jo," kývl Tyler spokojeně. "No, takže cítíš vztek... Hrozný vztek, tak šílený, jaký jsi ještě nikdy nezažila. Chceš všechny okolo zabít. Chceš zabít mě, ale chceš zabít taky sebe. Zároveň se bojíš toho, co se ti děje, a bojíš se toho, co by se mohlo stát, čeho jsi schopná. Nenávidíš se za to, že jsi zabila nevinného člověka, neumíš si to odpustit, přesto si uvědomuješ, že to nebyla tvoje chyba, protože takhle ty se přece normálně nechováš. Ano, jsi výbušná, ale ne schopná někoho zabít. To jsi nebyla ty, ale nějaká část tebe, kterou neznáš a kterou odmítáš přijímat jako součást sebe samé, poněvadž je děsivá a nebezpečná. Ze všeho nejradši bys utekla, jenomže chápeš, že to nemá smysl, protože před tímhle vším utéct nemůžeš, i kdyby ses snažila sebevíc."
Santana na něj zůstala zírat jako opařená. Na pár dlouhých sekund se mezi nimi rozhostilo hrobové ticho a pak se Tyler ušklíbl a zeptal se: "Tak co, trefil jsem se?"
"Naprosto," zamumlala Santana s očima zarytýma stydlivě do země.
"Já to věděl. Teď ti musím vysvětlit něco hrozně šíleného a strašidelného, co ti bude připadat neuvěřitelné - ale je moc důležité, abys mi věřila, ok?"
"OK," broukla Santana.
"Tak jo. Ale ještě před tím,než se do toho dáme, mi dovol jednu otázku. Proč neřekneš Brittany, co k ní cítíš?"
"Co prosím?" zamrkala Santana svými panenkovsky dlouhými řasami.
"Já si toho všiml," rozhodil Tyler rukama. "Jak jsi řekla, že holka potřebuje holku, aby ji pochopila. Nebo jak se držíte za ruce. Jak se na ni díváš. A ona se na tebe taky tak dívá, víš? Stačí jen udělat první krok."
Santana na něj zírala a pomalu se její rty zkroutily v něco jako parodii na úsměv. "Jak jsi mě mohl ve všem takhle odhalit?"
"Věř mi," zazubil se Tyler. "Máme toho spoustu společného."
Potom se zhluboka nadechl a začal jí vykládat vše o tom, jaké to je být vlkodlakem.