Star-crossed Lovers (Joshifer Story CZ)

Epilog

Postávám na Joshově balkónu. Tedy teď už na našem.
Ruku v sádře si držím při těle a pozoruji hvězdy.
Nechápu, že jsem to nepoznala. Nicholas byl nemocný. Ne, fyzicky. Psychicky.
Ale teď už se ke mně nesmí přiblížit. Vlastně ani nemůže. Ihned, jak se všichni dozvěděli, jak to bylo, tak ho odvezli k psychiatrovi a následně i do léčebny. Utrpěla jsem docela vážný otřes mozku a stále mám problémy s migrénami.
Občas sd mi tolik točí hlava, že se musím posadit na zem a schovat hlavu mezi kolena, abych neomdlela.
Ale od toho tu mám Joshe. Pokaždé, když vidí, že je mi jakkoliv špatně mě vezme za ruku, usadí na nejbližší židli a snaží se jakkoliv uklidnit. Buď slovně nebo pouze jeho doteky.
Ucítím na svých bocích něčí ruce. Vylekaně sebou cukám.
"Klídek, to jsem jen já, Jenny." Zašeptá mi Josh do ucha.
"Promiň..."
"Neomlouvej se. Chápu to." Políbí mě pod ucho. "Je krásně, že?"
"Teď ještě líp." Usměji se.
Jsem tak šťastná, že mohu mít po boku někoho, tak hodného, milého a starostlivého jako je právě Josh.
"Jenn?"
"Copak?"
"Vem si mě."
"Dobře." Kývnu.
"Vážně. Chci s tebou být napořád."
Překvapeně se na něj otočím. Rozevře dlaň a v ní leží prstýnek.