Star-crossed Lovers (Joshifer Story CZ)

11.část

Probouzí mě strašný bolehlav a nevolnost.
Prudce se zvedá na posteli, čímž zapříčiním ještě horší bolest hlavy.
Díky bohu je vedle postele jakýsi kbelík a tak do něj hodím všechny žaludeční šťávy.
Páchne to odporně.
Kolik jsem toho včera sakra vypila?!
Spadnu vyčerpaně na dvoulůžkovou postel.
Zahledím se na jemně šedý srrop.
Od kdy mám šedý strop? Mnu lem trička. A odkdy nosím Joshova trička na spaní?!
A pak mi to v mém bolavém mozku docvakne.
"Ale ne..."Znovu se prudce zvedá a temtokrát mě to stojí rovnováhu. Málem sletím hubou do mých pozůstatků v kbelíku.
"Jenny?!"Zaslechnu Joshe a dusot kroků na schodech.
Přitahuji si peřinu blíže k tělu.
Josh vlétne do pokoje.
"Neudělala sis nic? Je všechno v pořádku?"Ptá se starostlivě a těká všude po pokoji.
"Ne."Špitnu."Jsem v pořádku."Také se rozhlédnu po pokoji.
Všude po stěnách jsou plakáty jakých si skupin. Na poličkách se válí komixové postavičky v podobě hraček a někdy občas zahlédnu Joshovy fotky z děství.
Josh se poškrábe na zátylku.
"Vítej v mém pokoji."Zakření se.
"Nebylo by na škodu si tu poklidit. Joshi, kde mám oblečení?"
"Jo, to s tím uklízením...Snažím se."Sebere ze země pár věcí mezi, kterými rozeznám tričko, košili, spodní prádlo a spousty dalšího. Hodí věci do koše na špinavé prádlo u jedné z komod.
"A věci sis včera pozvracela, tak jsem tě odvezl ke mně. Jelikož nevím, jak by tvoje mamka reagovala na to, že jsem tě tak moc opil. Nechtěl jsem, abys měla problém..."
"Joshi, jsem dospělá."Usměju se."Ale i tak díky."
"Nemáš zač, Jenn."
"Je mi trapné se na to ptát a že jsi to nepamatuji, ale co se včera stalo? Vím, že jsem tě políbila, ale nic víc si nepamatuji."
"Jo...Málem jsi pozvracela i mě, tak jsem tě pak odvezl sem a z tvého mobilu napsal tvé mamce, že přespíš u nás. Podepsal jsem se pod tou smskou, takže to kdyžtak všechno sveď na mě. A přísahám Jenn, že se opravdu nic nestalo, když tak by jsi při našem sexu měla být při smyslech."Na konci se zasměje, abych pochopila, že jde o vtip. Nejsem po opici moc chápavej typ.
Začnu se smát."To se teda věřím, Hutchíku."Zašklebím se a padnu zády na postel.
"Joshi, nebude ti vadit, když tu do večera zůstanu? Chci se trošku vzpamatovat."
"Ne! Jistěže mi to nebude vadit. Mamka se s bráchou vrátí až někdy za týden, ne-li déle. Dlouho se s těmi příbuznými neviděli..."
"Joshi..."Žmoulá roh polštáře.
"Anó?"Protáhne to a přisedne si na postel.
"Uděláš mi něco ke snídani. Mám hlad."
Začne se smát."Teda, Jenn. Jsi snad jediný člověk, co dokáže po takovéhle opici jíst, ale rád ti něco udělám. Hutchovi vafle?"
Oh, on ví, že jeho vafle miluju. Vždycky je namaže nutelou a nakrájí na ně banán a to je prostě...! Nebo je jen polyje javorovým sirupem...Bože, už teď se mi sbíhají sliny.
"Hutchovi vafle."Kývnu s úsměvem.
"Tak pojď."
Natáhnu k němu ruce a on mě za ně vytáhne na nohy. Pak spolu jen tak ruku v ruce mlčky kráčíme do kuchyně.