Vítej v mé realitě

Jedna velká chyba

Je tady nový školní rok, Theilla je v druháku a jako vždy je zničená z představy že bude ve střídě s těma kreténama kteří ji jen ubližují. Každý rok je to jedno a to samé. Urážky, pomluvy, šikana. Nikdo s tím nic neudělá, protože Theil nepatří mezi ty výrazné, učitelé nad tím vším jen mávnou rukou, při troše štěstí řeknou ostatním aby toho nechali. Tak nebo onak, nemá to cenu. Už od základní školy si Theil prochází peklem, nikdy ji nikdo nebral jako kamarádku, nikdy neměla přítele. Byla spíš ta, co sedávala vzadu, daleko od ostatních. Neměla na výběr i kdyby se snažila sebe víc, nikdy by nezapadla jeden z mnoha důvodu je ten, že by to prostě nebyla ona.

Je půl 7 a Theil právě zaspala svůj " radostný " první den v druháku.. " Theil !! Vstávej, už je půl 7 máš školu ! " Budí ji máma a lomcuje s ní. Hned jak se vzbudí, vylítne z postele a jde se bléct, bere si šortky a mikinu která ji je o dvě čísla větší, rychle se učeše, vezme si batoh a utíká na autobus. Přijde na zastávku kde už stojí ostatní spolužáci, propichují ji pohledy, prohlíží si ji od bot až k hlavě.. Pomalu si mezi sebou něco šeptají.. Theil sklopí hlavu dolů.. " Už je to tady zase ".. Poté co přijede do školy sedne si jako vždy do zadní lavice, vezme si papír a maluje si.. Zazvoní a příjde učitel .. Sedne si a ruce si opře o stůl, prohlídne si třídu a začne si zapisovat kdo chybí a kdo ne .. Když to vše dokončí stoupne si, opře se o stůl, sundá si brýle a začne " Doufám že jste si o prázdninách pořádně užili, čeká vás toho víc než dost, doufám že spolu budete všichni vycházet a nebudou žádné konflikty". Jen co to dokončí tak největší blbka ze střídy zvolá ironickým hlasem " nebojte " a koukne se na mě.. Všichni se začnou strašně smát.. Theil raději sklopí hlavu a kreslí si dál. Po té co zvonek zakončí hodinu příjde skupina k její lavici, vezmou ji papír a roztrhají ho, bouchnou do lavice a zařvou " Máš se na co těšit kočičko, v druháku zažiješ peklo ".. Theil se zvedne a jde na chodbu.. Se slzami v očích si v hlavě neustále opakuje " proč já, proč.. Nikdy jsem nikomu neublížila.. " Ví že tenhle teror nikdy nepřestane, jediný kdo ji bere je její máma.. O tátu přišla když ji bylo 12.. Zemřel na služební cestě když se s ním převrátil kamion, měla ho ráda.. Ostatně stejně jako mámu, ale její prázdné místo v srdci jen ona nezaplní...

Když skončí škola jde pěšky domů, nechce jet autobusem, dneska už toho měla dost.. Když otevře branku hned ji příjde přivítat její pejsek Shoon kterého má 8 let. První co udělá když příjde domu je to že se koukne na tatínkovu fotku.. Zahodí tašku a pustí si počítač.. Začne poslouchat písničky a pustí si Facebook. 3 Nové zprávy, překvapeně zvedne obočí a otevře je.. Když se jí načtou, nestačí se divit.. " Zabij se.. Socko.. Každému vadíš, lepší by bylo kdyby jsi chcípla.." Theil neví co má dělat, na zdi se objevují její fotky s popisy " třídní lady opět udává nové trendy " a pod ní je spoustu komentářů s urážkami.. Vypne počítač a jde se projít.. Cestou parkem si zapálí cigaretu, když dojde k lavičce, daleko od lidí, sedne si a zkouší si nějak vyčistit hlavu.. Hlavu si zakloní a kouká na oblohu, mraky se táhnou jeden vedle druhého.. Postupem času se začne stmívat, vytáhne mobil a koukne kolik je " do prčic, měla bych jít". Cestou domu, prochází tmou, prochází cestou mezi stromy.. Je sama a tak je nešťastnější.. Když příjde domů tak se vykoupe a usíná při lehce utlumených písničkách ..