Vítej v mé realitě

Další den s úsměvem na tváři

Je kolem 6 hodin ráno a já otevírám své oči, vedle mě leží Lukas a kouká na mě, když se probudím promnu si oči a ospinkaným hláskem řeknu " Dobré ráno, spal jsi vůbec?" Lukas se pousměje " Ano spal, jen jsem se snažil vzbudit dřív abych viděl jak krásně spíš, jsi tak roztomilá" Políbí mě na tvář a palcem mě pohladí po tváři.Zvednu se z postele a jdu do kuchyně připravit něco ke snídani, mám tak dobrou náladu že vlastně místo toho abych šla jak kultivovaný človek tak si hopsám po baráku jak stepní koza.. Když příjdu do kuchyně tak přemýšlím co bych asi tak  mohla ukuchtit..Vlasy si hodím do drdolu a přemýšlím.. " S hudbou by to mohlo jít lépe" řeknu si v duchu a jdu zapnout rádio.. Celá uhopsaná si začnu nečekaně i zpívat, připadám si jak magor, ale líbí se mi to, do ruky vezmu vařečku a použiju ji jako mikrofon.. Skáču tam po kuchyni, s vařečkou v ruce, šortkách, vytahaném tričku a s drdolem na vlasech.. Rozjedu se a sklouznu se po lince se zakončením mého velkolepého " Ou yeees  Baby " pusou otevřenou jak ryba otevřu oči a ve dveřích vidím vysmátého Lukase s mou mamkou..."Ano, ano šíleně vtipné" Zasměju se nahodím výraz kreténa a zrudnu... Lukas mě přijde obejmout " Pomůžu ti ty moje kuchařino.. " Zasměje se .." Víš co? uděláme si vajíčka, na těch nejde nic zkazit " Sebevědomě pravím a jdu pro 5 vajíček..Když se vrátím tak vidím jak Lukas rozehřívá pánvičku.. beru do ruky vejce a začnu ho naklepávat, prásk ho tam, první vajíčko v pohodě, druhé, taky, třetí to samé, ale s tím čtvrtým mi tam spadnou kousíčky  skořápky a aby toho nebylo málo tak i u toho druhého, no nic.. snad to vyndáme. Lukas začne solit, špetka sem, špetka tam..Začneme míchat a čekat než se udělají.." Musím čůrat " s hrůzným výrazem v očích oznámím a jdu.. " Když se vrátím a kouknu do kastrolu uvidím... něco..... něčekaného... Vejce černé jak tma a Lukas s nevinným výrazem na tváři.. Jinak ..* Well opss*Odfrknu se a vajíčka hodím stranou, otevřu ledničku a přemýšlím.. Hm,hm, hmmmm..Stále s dobrou náladou začnu kuchtit opravdovou dobrotu.. Dobře, ted kecám..Naše snídaně se skládala z krajíce chleba, másla a papriky, proč taky ne, když jsme tak jiní že i ty vejce pokazíme.. Vezmu svuj krajíc chleba a s pocitem že se konečně najím otevírám pusu když v tom cítím že mám chleba místo v puse, na celé tváři.. Po Lukasovi hodím vražedný pohled... Máslo na mém obličeji vypadá jak laciná pletová maska, narvu mu papriku do pusy a zasměju se. Políbí mě na čelo, kde ovšem žádné máslo není.. Oba se tomu hodně zasmějeme a chytneme se za ruce..Po krásné snídani se odbíráme ven, procházka parkem.. Ani jeden člověk.. jen my dva. Nikdy jsem se necítila lépe. Tohle jsem nikdy nezažila, takový pocit.. pocit štěstí, jen díky němu.