Vítej v mé realitě

Vztek, hněv.. NENÁVIST.

" Mám toho dost, další den ve škole a zase to samé ".. Vykřikuje Theil zoufale do ticha.. Stojí právě u opuštěného lesa kde není nikdo, náhoda když tudy jen někdo projde, křičí z celých plic.. " Nechci žít, nezasloužím si tenhle teror .." Jakmile se slzami v očích dokončí tuto větu, vytáhne nůž.." Seru na to.." Poslední slůvka, bere kapesní nůž a zaryje ho hluboko do zápěstí.. škubne.. Nestačí to jednou pokračuje k předloktí, krev stéká na zem, slzy stékají po obličeji.. Po té co si ublíží, vytáhne z kapsy nějaké prášky, spolyká celé plato..ubrečená a mimo padá k zemi.. Kaluž krve se rozlívá po zemi.. Theil pomalu zavírá oči, otevírá pusu a pomalu vydechuje.. Poslední co slyší.. Je strašný vzduch u ucha, jak kdyby vedle ní někdo dýchal.. Naposled otočí hlavou, otevře oči a vedle sebe vidí krásného malého jezevčíka a z dálky slyší hlas.." Arko, kde jsi.. k noze.".. Theil se nezmůže na nic, přejela si tepnu a pomalu omdlívá.. Pejsek Arko začne štěkat a jde pro pána.. Za chvilku z lesa vybíhá pán, Arko příjde k Theil a čumákem do ní strká.. Jakmile vidí chlap Theil ležet se zakrvenou rukou na zemi, reaguje okamžitě.. vytáčí 155..Rozepne ji mikinu a pokouší se ji oživit dýcháním z úst do úst.. Po té co přijede záchranka všichni se kolem ni seběhnou.. Když se jemu nepovedlo ji nahodit zkouší masáž srdce.. Když už ani tohle nezabere..Jdou do sanity pro kardiostimulátor a oživují ji šoky " 150 na 20 ustupte .." Po pár pokusech naskočí, jakmile se tak stane, naloží ji do sanitky a děkují pánovi že byl tak pohotový , nebýt jeho, už tu asi není.. Rozloučí se a vezou Theil do nemocnice.. V nemocnici je ihned převezena na sál a ruku ji zašijí.. Vypumpují žaludek a dají ji na pokoj.. Další den se Theil probouzí, netuší kde je, netuší co se stalo, je totálně mimo.. Když se rozhlíží kolem zjistí že je v nemocnici, slyší zvuk přístrojů, cítí ten odporný nemocniční smrad.. Když se trochu rozkouká koukne do skřínky co má po levém boku a vezme si svůj mobil.. 12 zmeškaných hovorů, máma.. " Do háje.. " Když v  tom se rozletí dveře do pokoje vletí její ubrečená mamka.. Obejme Theil a zeptá se na to co se stalo.. Když uvidí že už to nevydržela rozpláče se ještě víc " Mrzí mě že jsem to neviděla, teď už to chápu, hned půjdu do školy a promluvím si s ředitelem..  Ještě jednou ji obejme a políbí na tvář.