Stála tam.Přímo přede mnou.Dívka s těma nejdokonalejšíma zelenýma očima jaké sem kdy viděla.
Stála tam a dívala se přímo na mě.
Nabrala sem odvahu a šla.
„Ahoj,já jsem Alex."řekla jsem tiše dívajíc se do země.
Ucítila jsem její jemné prsty na mé bradě.Donutila mě podívat se jí do těch přenádherných očí.
„Ahoj,já jsem Adriana a nemusíš se stydět." usmála se na mě a odtáhla svou ruku.
„Copak potřebuješ?"zeptal se mě ten anděl,teda vlastně Adri,jak krásné jméno.
„No víš já...vypadala si tak sama...a...a já..."nedokázala jsem se vykoktat,vlastně jsem ani nevěděla co jí odpovědět.Přece jí nemůžu říct že sem prostě nedokázala odolat jejím očím.
Jak sem si jí prohlížela tak z blízká tak byla ještě krásnější.
Má špinavě blond vlasy,nádherné oči schované za brílemi,štíhlou postavu a na sobě má kraťasky těsně pod zadek které odhalují její vypracované nohy a k tomu volnější černé tilko.
Připadám si vedle ní ošklivá.Jako bychom byli kráska a zvíře.
Jsem hodně vysoká,mám dlouhé hnědé vlasy,hnědé oči a svou nedokonalou postavu mám schovanou v riflích a kárované košili.
„Nezajdeme někam?"zeptala se a vytrhla mě z myšlenek.
„No..to bych byla moc ráda."
Vedle sebe a s úsměvem na rtech sme došli do nedalekého parku kde jsme si sedli na první volnou lavičku kterou jsme uviděli.
Povídali sme si celé hodiny a já se nasmála jako snad ještě nikdy.Byla prostě dokonalá.
„Mohu?"zeptala se náhle dívajíc se na mé rty.
Jen sem lehce přikívla a už sme se líbali.Nikdy jsem to neměla ráda ale s ní to bylo tak něak kouzelné a proto sem byla i zklamaná když se odtáhla tak brzo.
„Zavolej."řekla,zvedla se,podala mi lísteček s číslem a odešla.
Ještě toho večera jsem jí zavolala.Domluvili jsme se hned na následující den.
A já tak usínala celá nedočkavá s myšlenkou na anděla.
