My heart still beat for you

Untitled Part 1

„Dobrý ráno. Dnes večer taky?", slyšela jsem hlas, který mě nemile vzbudil z ranního spánku. Ale i když jsem byla ještě v polospánku, věděla jsem, o čem mluví.

„No dobré," odpověděla jsem mu a vyhoupla se do sedu.

„Odpovíš mi?" zeptal se mě a zamířil pohled na mě.

„Hele.. pokud budu mít čas, klidně, ale mám toho dnes ještě dost." podívala jsem se na něj a zvedla se z postele. Potom jsem si uvědomila, že mám na sobě jenom spodní prádlo a i když jsem byla zvyklá chodit takhle před Joshem, sáhla jsem pro župan a hodila ho na sebe.

Mířila jsem si to do kuchyně, kde jsem si udělala jahodový čaj, položila si ho na stůl a po chvilce jsem na něj položila i talíř s rohlíkem, namazaným máslem a obloženým šunkou a sýrem. Sedla jsem si ke stolu a místo toho, abych si do ruky vzala mobil jako každé obyčejné ráno a nechala jídlo být až do odpoledne, kdy jsem svoji snídani vlastně mohla obědvat a svůj čaj nechala stát na stole do té doby, než se z něj stane ledový, kousla jsem do rohlíku a koukala z okna, které bylo hned naproti mně. Přemýšlela jsem nad tím, proč jsem vlastně tam, kde jsem a jak jsem se sem dostala. Přemýšlela jsem nad svým životem.. a myslím, že i když je mi čerstvých 18, prožila jsem si toho dost. Z domu mě rodiče vyhodili v 15 letech, i když by správně neměli. Do 18 jsem bydlela u dědy a babičky a nedávno jsem se přestěhovala ke svému nejlepšímu kamarádovi Joshovi, který mě každý večer bere do baru. Ale myslím, že otázkou zůstává, proč mě vlastně rodiče z toho domu vyhodili..

Byl jednou jeden krásný den a já poznala jednu úžasnou osobu. Bylo mi s ní nádherně, cítila jsem se jako zamilovaná, patnáctiletá holka (vtip je v tom, že mi těch patnáct let opravdu bylo). Postupně z toho vznikla láska, která mi vydržela celé 2 roky, což podle mě nebylo úplně tak špatné. No a moji rodiče se o tom tak nějak dověděli, i když jsem to moc nechtěla.. ani by jim to tolik nevadilo, kdyby v tom neviděli jediný problém. A to byl takový, že moje láska směřovala k dívce a ne chlapci. Neumíte si představit to ječení mojí matky, práskání do různých věcí mého otce, když se dozvěděli tuhle novinku. Chtěli mě poslat přímo do blázince, abych se šla léčit, že tohle přeci není normální. A když jsem jim na to nekývla, hlava nehlava, hned jsem byla na ulici. Samozřejmě, první člověk, co mě napadl, byla moje babička. Vždy mě pochopila a stalo se tak i tenkrát. Popovídala jsem si s ní o tom a ona mi řekla, že je jedno, jestli je to holka nebo kluk. Hlavně, že bude její vnučka šťastná. No a tak se i učinilo. Zjistilo se, že její milovaná vnučka bude šťastnější v náruči dívek. Tak jsem ty tři roky prožila v domácnosti babičky a dědy. Ten poslední rok pro mě byl docela těžký a smutný, protože jsme se rozešly. A takové dny mě pronásledují až doteď. Není dne, kdy bych na ni nemyslela.

..rychle jsem snědla svoji snídani, dopila jahodový čaj, nahlédla do mobilu. Potom jsem zjistila, že mám téměř čtvrt hodiny zpoždění, takže jsem rychle vletěla do pokoje, hodila nějaké slušné oblečení na sebe a vyrazila do práce.