The Smell Of Death

1.kapitola-Smell

"Allison,pojď hned dolů" Zakřičela na mě matka.rychle jsem vstala z postele a letěla jsem za mámou.

"Ano mami?" Zadívala jsem se jí do očí. Nesnášela mě a moc dobře jsem to věděla.

"Dnes do tvé třídy nastoupí nový chlapec,takže mi budeš muset pomoct v ředitelně s mnoha,mnoha papíry" Moje matka je ředitelka a je to ta nejpřísnější ženská na světě a při mé smůle není jenom moje ředitelka,ale i moje matka. Na štěstí já a moje známky a vše ostatní kolem mě je jí jedno,protože už prý podle vzhledu jsem se jí nepovedla a to už mi kazí celý život.

"Jasně mami" přikývla jsem a vyběhla zpátky do pokoje.Bylo sedm ráno a škola začínala o půl osmé takže jsem měla ještě čas. Vešla jsem do koupelny a nalíčila se. V pokoji jsem se zase oblékla a nachystala si věci do školy.

Lehla jsem si zpátky na postel a zapla jsem mobil. Na displeji byla fotka Lydie a u toho hrála písnička od Justina Biebera "What do you mean,,.Ptáte se kdo je Lydia? Je to moje nejlepší kamarádka ta jediná mě udržuje při životě.

"Halo?" Zvedla jsem telefon a zněla pochybovačně.

"Ahoj Allison,buď za pět minut nachystaná vyzvednu tě pa" Nestihla jsem ani nic říct a to nejspíše protože Lydia věděla že bych jí odmítla.

Hodila jsem batoh na záda a utíkala jsem po schodech ke dveřím.nazula jsem si černé conversky a vzala jsem si klíče.

"Někam jdeš?" Otočila jsem se a stála tam máma s naštvaným výrazem.Jenom jsem si povzdechla a šla blíže k ní. Trošičku jsem přivřela oči a naklonila hlavu na bok. hned na to jsem ucítila palčivou bolest na mém líčku. Matka mi dala facku,dělá to vždy když jí něco neoznámím. Podívala jsem se na ní se strachem v očích,ale ona v očích měla naopak zlost.

"Jdu do školy" Tentokrát jsem jí oznámila kam jdu a vyběhla jsem z domu.

Před domem už stála černá audina s Lydii vevnitř.Mávala a smála se na mě jako na Klauna s cukrovou vatou. sedla jsem si na místo spolujezdce a připoutala se.

"Ahoj Alli" Lydie mi dala pusu na líčko a já se pousmála.

"Ahoj Lydie" Oplatila jsem jí pozdrav a koukala se z okna. Lydie si nejspíše všimla červeného otisku ruky na mojem obličeji.

"Co si jí tentokrát neoznámila?" Zeptala se Lydia s klidem. Ani jsem jí neodpovídala a dál jsem se toulala ve svých myšlenkách. Po kom jsem tak klidná,citlivá,lehko zranitelná? Je možné že by takový byl můj táta? Kéž bych tak věděla kde je určitě by byl jako já...

"Už zase přemýšlíš o tátovi?" Lydia se mě zeptala na otázku,kterou bych nečekala. můj pohled se zaměřil na její tvář a obličej mi utvořil nechápavý výraz.

"Vždy když o něm přemýšlíš usmíváš se aniž by si o tom věděla" Oddychla jsem si.Už jsem měla strach že je Lydia nějáká vědma.

"Tak jsme tady" Vyhrkla Lydia když zastavovala na pozemku školy. Už zdálky jsem viděla svou matku jak čeká u hlavních dveří toho ústavu. Došli jsme k ní a Lydia se usmívala jako blázen.

"Dobrý den Paní ředitelko" Lydia slušně mámu pozdravila a já na ní místo pozdravu hodila nenávistný pohled.

"Ahoj Lydie" Podívala se na ní a pohladila jí po líčku,ale hned očima zajela ke mě.

"Ty pojď semnou" Přikývla jsem,objala Lydiu a šla jsem v patách mé matky do ředitelny.

"Sedni si a vypisuj ty papíry já jdu přivítat nového studenta" Matka ukázala na velké množství papírů a potom se upravovala v zrcadle. Když odešla,skočila jsem na ředitelskou židli a prohrabovala se papírama. Našla jsem jméno toho kluka a přečetla ho nahlas.

"Dylan Hale" Hale. To mi něco říkalo,ale vůbec jsem si nemohla vzpomenout co....No zeptám se Lydie ta to bude vědět. začala jsem vše dopisovat.

Když byly všechny papíry dopsané,vstala jsem od stolu a odešla z ředitelny.Pořád byla přestávka takže jsem šla ke své skříňce. Hned vedle měla skříňku Lydia,takže jsem se nedivila když tam stála.

"Ahoj Lydie" Pozdravila jsem jí dneska už po druhé.

"Ahoj" Usmála se na mě a a věnovala se mi.

"Tak co ti zase udělala?" Zeptala se a já se pousmála.

"Nic jenom k nám přišel nový student tak jsem vypisovala asi milion papíru" Lydie si oddychla a hned pokračovala s otázkami.

"Jak se ten novej jmenuje" Byla zvědavá jako vždy.

"Dylan Hale" zlomyslně se Usmála a opřela se o skříňku.

"Něco ti to jméno připomnělo že?" zeptala jsem se,protože jsem to očekávala.

"Jo,jeho starší brácha Derek je děsně sexy" Zasmála jsem se a vytáhla si ze skříňky Chemii.

"To si ze mě děláš srandu" Vyhrkla ze sebe Lydia a já se na ní podívala.Dívala se někam za mě a měla vykulené oči.Otočila jsem se a opřela se o skříňku. Byl tam ten nový kluk.Byl bledý,svalnatý,měl černé vlasy a úžasný styl oblékání. Když procházel koukala jsem se mu do očí. Všiml si toho a zareagoval.

"na co čumíš děvko? Co? nejraději by si teď ležela podemnou a křičela mé jméno nemám pravdu?" Zastavil se a přešel ke mě rukama se opřel o sříňku,takže jsem měla svou hlavu mezi jeho rukama.

Byl na mě úplně natlačený a naše rty dělil asi centimetr. To co řekl mi ublížilo,ale jeho oči říkali něco jiného než ty hnusná slova,vycházejíc Dylanovi z jeho úžasných úst.Sice měl pravdu ,ale mohl si to nechat pro sebe.Byla jsem odhodlaná se nenechat porazit a odpověděla jsem mu.

"Za prvé nejsem děvka,jsem holka,která tě bude od teď do smrti nenávidět.Za druhé jestli si myslíš že by se tohle někdy stalo,tak to se pleteš hošánku,protože já spím jenom s hodnýma klukama a to ty nejsi a za třetí jestli máš takovou potřebu někoho přehnout že na to nejen myslíš,ale i o tom mluvíš najdi si nějakou čubku,kterou můžeš ojet i s tvým malinkým pindíkem. " Kolem nás byl hlouček lidí a všichni na mě koukali s otevřenou pusou.Lydia se chychotala a já se hrdě usmála.

Dylan se naštval,vzal moje učebnice a hodil je někam na zem. Měla jsem pocit jakoby vrčel.Chytl moje zápěstí a mnou projela hrozná zima,měl strašně studené ruce. Táhl mě na chlapecké záchody.Já sebou házela do stran ale on mě nepustil. Vešli jsme dovnitř a opřel mě o zeď .Chytl mé tváře do dlaní a já to znovu pocítila,ucítila jsem tu hroznou zimu.

"Jsi hrozně ledový" Vylétla ze mě ta tři slova a on si něco jakoby uvědomil.Ruce dal k tělu a díval se mi do očí.Cítila jsem z něj smrt.Ano smrt... Byl tak bledý,ledový,jeho oči byli jako výbušné sopky,hlas měl hluboký jako nejhlubší jezero na světě,byl silný jako medvěd nebo cokoliv silnějšího,jeho vlasy byli černé jako tma.Prostě smrt. Prohnalo se mi to slovo znova v hlavě.

Do mých myšlenek jsem byla tak zabraná že jsem si ani nevšimla že Dylan odešel.

Vyšla jsem ze záchodů a narazila jsem do Lydie,která držela v ruce mé učebnice.

"co se stalo?" byla jsem pořád mimo,ale když se mě zeptala zbystřila jsem.

"Vlastně nic" Nevěděla jsem co říct nic se nestalo. Lydie mě chytla kolem ramen a já se na ní usmála.

První díl mé nové knížky....Snad se vám bude líbit....A kdyby něco bude to normální knížka o normálních lidech akorát ti lídé budou mít nějaké schopnosti....Ale nebojte nebudou to nějaké kouzla a tak prostě to budou ...no uvidíte sami :*