Vběhl za holčičkou do příboje a hráli si spolucelé odpoledne.Potápéli se ,závodili v plavání,jednorožec vozil holčičku na hřbetě a čas zázračně plynul.Stali se znich kamarádi a slíbili si,že se budou vídat každý den.Tak tomu bylo celý týden,dokud si Leluxovích tajných zmizení nevšimla jeho matka Xana.Lelux musel přiznat pravdu o lidském mláděti a matka se velmi rozzlobila,že jejísyn porušil zákon družiny.,,Zakazuji ti to přátelství,"prohlásila Xana přísně.,,Už nikdy za lidským mláďeten nechoď."Lelux cítil,jak se jeho srdce proti takovému zákazu bouří.,,Lidé nejsou tak zlí,jak jste se mi snažili namluvit!"vykřikl.,,své kamarádky se nevzdán!"A matčině zákazu navzdory zmizel v houštině.,,Lelux běží za lidmi,Lelux běží za lidmi!"šířila se mezi jednorožci poplašná zpráva.Všichni se rozběhli za mladým jednirožcem,brzy ho dohnali a obstoupili.,,Přátelstvím s člověkem ohrožuješ životy nás všech .Nesmíš myslet jenom na sebe,"domlouvali mu.Lelux zasmutněl.S hlavou svěšenou se vrátil ke družině,ale jak dny plynuly,byl čím dál tím smutnější a matka Xana se strachovala,aby se steskem a bolestí neutrápil.Nakonec svolila,že se s lidským mláďetem smí ještě jednou spatřit a rizloučit se s ním.Na cestě k pobřeží však Leluxe doprovázela.Když jednorožec spatřil svojí kamarádku Lilianu,jak místo dovádění ve vlnách sedí na kameni a teskně hledí do dáli,srdce mu sevřelo zofalství.O to víc ho ranil matčin smích.Vyčitavě se na ni podíval a nemohl uvěřit,když uslyšel její slova:,,Tuhle kamarádku si můžeš nechat,synu jak jen dlouho budeš chtít!"Mladý jednorožec se zatvářil nechápavě,a tak Xana dodala:,,Vždyť tohle není lidské mládě,ale malá mořská víla,bájné stvoření,jako jsme i my jednorožci!"Lelux už nanic nečekal a rozeběhl se za malou mořskou vílou.Matka Xana s úlevou dojetím sledovala jejich šťastné shledání.Chvíli se dívá,jak se obě šťastná mláďata pustila do hry,a pak se vydala na zpáteční cestu.Velkému přátelství jednorožce a malé mořské víly tak už nic nestálo v cestě....
