Poslední den před koncem teroru jsem se odhodlala. Vzala jsem tužku a začala psát své jméno, když jsem ucítila dech za mými zády. Otočila jsem a uviděla ho. Díval se mi do očí.
„Ahoj, rád tě poznám, ochránci."
„Ahoj, princezno." Musela jsem se usmát a on se usmál na mě. Měla jsem se odhodlat dřív, že by na světě byli i barvy?
-KONEC-
No není to nic moc konec, ale všechno jednou končí. Pro někoho ty dva skončí spolu, pro druhého se rozdělí, nebo se stanou přátelé. Nechme je žít, jejich životy.
ČTEŠ
Ne (Pokračování na příběh Ahoj)
القصة القصيرةByla to chyba. Bylo to štěstí. Byla to chyba, nebo ne? Kniha již promluvila, zkus nechat mluvit plátno.
