Je to vzájemné? VADAK|Dokončený

Ale já za to nemůžu

A já po něm vyjela ,,Martine neser se do toho kurva! A ty pojď se mnou Vadime"
Táhla jsem ho od Martina k lavičce asi 50 metrů než jsme stály předtím.
,,Ptám se ještě jednou, proč jsi mi to neřekl?!"
,,No ví-" nestihl to doříct protoże mu začal zvonit mobil, koukl se na mně a pak to zvedl
,,Tkačenko Vadim"
,,Dobrý den, vaše matka leží na JIP s otřesem mozku"
,,Co? Kde? Proč?!"
,,V Kladenské nemocnici, postřelili jí když šla z práce."
,,No, můžu přijít?"
,,Až zítra, ale teď už to musím ukončit nashle"
,,Na-" a on típl hovor
,,No, vyřiďme to." řekl Vadim
,,Prostě jsi ke mně nebyl upřímný"
,,Takže to je jako..."
,,Konec!" zařvala jsem na něj, a utekla někam od něj, po cestě jsem potkala Martina a ten se mě začal ptát kam jdu, proč brečím, a tak. V tu chvíli jsem byla smutná.. Přece... Mám Vadima ráda.. Ale když vám někdo lže... Nejde to! Sebrala jsem se a odešla domů. Doma jsem si vzala cestovní tašku a začala do ní házet oblečení a spacáky, deku a tak. Měla jsem v plánu odjet z Kladna, odjet z Česka, měla jsem našetřených přes sedm tisíc, tak jsem je dala do tašky a šla. A kam? Sama nevím. Daleko od Vadima, daleko od všech co znám! Rozhodla jsem se, že pojedu... Hm... Třeba.. Třeba Harachov! Sedla jsem si do posledního kupé, a to byla největší chyba mého života...

Hmm..
Kill me plz :D
But i have not inspiration :c
Co se stane?
Nevim! Nevim! Nevim!
Help plz :c
(^.^)