Co mi život dal a vzal

Představení

Ahoj, jsem zdánlivě obyčejná holka, která se pohybuje po tomto světě jako každý jiný člověk. Narodila jsem se, dýchám, jím a piji jako každý z vás. Jistě si říkáte, čím se od vás ostatních liším. Je mi již přes 20 let, ale stále si připadám jako to malé dítě, které ke svému životu potřebuje fantazii a lásku svých blízkých. Navíc se mi mnohdy stávají celkem kuriózní příhody, o které bych se s vámi ráda časem podělila. To, co se mi stává, totiž není na můj věk vůbec normální a začínám o sobě přemýšlet z jiného úhlu pohledu.

Velkou roli v mém životě hrají mí přátelé, kteří jsou též velice zvláštní. Jsou to přátelé z knížek, kteří mě berou ochotně do svého světa. Jsou to přátelé, kteří mi vše ochotně ukazují a vzájemně si pomáháme v boji proti našim nepřátelům. Ono to není nic jednoduchého setkat se třeba s takovým mužem, jehož jméno se nesmí vyslovovat a proto mu mezi sebou říkáme lord W.

Nedávno jsem si užila opravdová muka. Stala jsem se jedním ze sourozenců, kteří museli čelit týrání své babičky a museli se smířit s tím, že se na ně jejich maminka vykašlala.

Co je však na mých přátelích to nejhezčí? Jsou ochotni mě vzít do minulosti, případně do budoucnosti a s některými se potloukám po ulicích současného světa. Je to zvláštní, ale ze všeho nejvíce jsem si oblíbila ty, kteří mi představí svět, který tu byl v dobách již minulých. Člověk by si měl spíše klást otázky, co bylo před vejcem, než co bude po něm.

Nejraději se ocitám v dobách středověkých. Vždy mi dokážou učarovat nádherné prostory našich pokojů v hradu a ty šaty. Tomu byste nevěřili. Jako každá doba, tak i tato má své zápory. To byste si nedokázali představit, jak to tam smrdí. Bože, všechny odpadky a výkaly se válí po ulicích a nikdo s tím nic nedělá. Pak se můžeme divit tomu, že tu mezi námi řádil mor. Ještě že teď máme odpadkové koše a popelnice, asi jim tam příště pár donesu. Mí přátelé si zaslouží žít v čistotě a zdraví.

Pochopitelně nemohu odolat ani světu fantastickému. Ráda se občas projedu s přáteli na dracích, popovídám si s bazilišky a dalšími podobnými postavami. Však mi řekněte, kdo by o takovéto popovídání nestál? Jsou to přeci také živí tvorové, které můžeme mít rádi, ale některé pochopitelně smíme i nenávidět.

Toto je asi vše, co bych vám o sobě do začátku řekla.

Vydáte se se mnou do mého světa, který jen tak někoho neosloví? Pokud ano, těšte se na příští článeček. Co myslíte? Kam jsem se teď vydala a kdo je mým prvním kamarádem?