Illegal Perfection

3.

„Chováš se jako nenávistnej šmoula" Lena a ty její kázání. „Nechovám se jako nenávistnej šmoula" zamumlala jsem do mobilu a dávala papíry,který chtěl pán Vega přinést, do desek „nemám ráda šmouly" ukončila jsem naší konverzaci o šmoulech. „To si nemyslím, ale nemám teď na tebe cas, někdo tu pracovat musí" řekla pobaveným hlasem. „Já pracuju, ty blbko"řekla jsem podřážděně. „No nic, musím jit, uvidíme se doma" a ukončila hovor. „Ja jí ukážu takovýho šmoulu,že se posere" mumlala jsem si pod nosem. „Ehm, ehm" odkašlal si někdo od dveří. „Slečno Šmoulinko prosím přijďte do mé kanceláře" řekl a rychle zmizel. „Já vám dám Šmoulinku" mumlala jsem si naštvaně. Zaklepala jsem na dveře a se slovama dále jsem vešla. „Tady máte ty dokumenty o té budově v Londýně." už jsem se chystala mu hodit ty zasraný papíry na stůl a odejít. „ Posaďte se" kouknul se očkem po dvou křesílkách, na které jsem se po propalováním a přemýšlením, jestli si mám nebo nemám sednout, sedla. Byla jsem totiž a pořád jsem naštvaná za tu Šmoulinku. Bože, jak já nenávidím ty modrý potvory. Koukla jsem se na stvoření sedící předemnou a uvažovala, jestli mám nebo nemám promluvit. Koukal na mě tak divným pohledem, že mi po těle naskočila husí kůže. Doufám, že mě nechce sežrat. „Co potřebujete?" promluvila jsem, když už bylo to urputné ticho a divná atmosféra mezi námi k nevydržení. „Chtěl jsem vám odletame že ve čtvrtek odletáme do Londýna a vy jedete semnou." kouknul se na mě tázavě. „Aha" otevřela jsem pusu a vypadlo ze mě jen aha? Vždyť s panem božským odletám do Londýna. „Jak dlouho tam budeme?" dělala jsem, že z toho vůbec nešílím, ale uvnitř mě jsem skákala dva metry vysoko. „Nejspíše dva týdny minimálně" koukal se do dokumentů. Bože tohle bude ty nejlepší dva týdny, tedy pokud se že mě nezblazní on nebo já z něho. „Žádné protesty?" řekl s neskrývanou pobaveností. „Proč by měli být?" opřela jsem se. „Ještě před 10 minutama jste chtěla fláknout mobilem o zeď" uchechtnul se a já se zamračila. „Nebuďte nabručená" zasmál se „Nejsem" překřížila jsem si ruce na prsou. „No tak dobře, Šmoulinko" zasmál se ještě více nahlas a olízl si rty. To posral. „Tak hele" vstala jsem z kresilka „ještě jednou mi řeknete Šmoulinko" obešla jsem jeho stůl „tak vám vám poliji dokumenty kávou" šťouchla jsem do něj a vydala jsem se pryč z kanceláře. „Tohle budou nádherné dva týdny, slečno" slyšela jsem se smíchem, ještě než jsem zavřela dveře.

Doufám, že se část libí:)