HOJ!! Minule jsem to asi trochu přehnala ( myslím tím, že jsem tu noc měla krátkou ale druhý už začne být jiný a na pátou se těšte ( pokud to budete číst )
PŘEDTÍM JAK ODBYLA ŠESTÁ
HODINA
POHLED MIKA
Koukal jsem se na kameru kde nejspíš byly Chica. Co to k sakru provádí? A proč mám pocit, že je někdo za dveřmi? Chtěl jsem posílit ale od bylo šest hodin. To tak rychle uběhlo? Noooo.... tak to je teda něco :/ . Slyšel jsem kroky, který se oddalovat. TO TADY FAKT NĚKDO BYL???!!! TO SI DĚLÁTE SRANDU? No tak Miku uklidni se přežít jsi? Přežil takže... v klidu. Zvedl jsem se a chystal se odejít ale na stole něco bylo. Byla to málá knížka. Zvedl jsem ji. Na deskách knihy bylo zlatou barvou napsanou : DENÍK
Deník koho? Pomyslel jsem si. Já vím, že by se cizí deníky neměli číst ale tenhle je už asi zapomenutém a starej jak moje babička. Otevřel jsem na stranu 1 a začal jsem číst.
26. září roku 1978
Dneska mám první noc v téhle restauraci. Celkem se bojím ale vypadá to zatím v pořádku. Jsou už 2 hodiny ráno a pořád nic. Tak proto jsem začal psát tenhle deník. Ty co ho právě čteš, píšu ho jen proto abys věděl jak to tady je. Podíval jsem se na kamery. CO TO?! Springtrap se trochu pohnul. Koukal na mě!! Nevěděl jsem co dělat ale to jsem brzy zjistil. Přibližoval se ještě blíž až byl na chodbě. Zavřel jsem dveře. Naštěstí se nic nestalo. Jedině to jak na mě koukal. Byl to zvláštní pohled. Takovej.... takovej... vražedný, zlomyslný a tak dále. Podíval jsem se na kamery kde měl být Fredbear. Pořád tam stál. Hmmm zajímavý. Podíval jsem se na Springtrapa. Pořád koukal. Co chceš? Zeptal jsem se. A víte co? Snažil se mi něco říct!! Koukal jsem na něj. Pousmál se... počkat pousmál? J-j-ja-a- k-k to? Pořád se usmíval a koukal se někam za mě..počkat.. ZA MĚ!??!?? Koukl jsem se na kamery a...a.. FREDBEAR TAM NEBYL! !! Dal jsem dolů kamery a..tma . Probudil jsem se. Byl jsem v kanceláři a ono bylo 6 hodin. Brrr fuuujjj. JÁ SE TAK LEKL. No nic pro tuhle kapitolu to bohatě stačí.
Tyyyjoo. Chudák. Je mi ho lito. ..nebo jako... no prostě chudák. Podíval jsem se na hodinky. Bylo půl sedmé. Tak jsem šel. Vyšel jsem z pizzerie. Šel jsem ale přesto jsem měl divný pocit. Co to mohlo bejt? Otočil jsem se... A tam nikdo? Tak jsem se otočil má můj směr ( myšleno tam kam měřil domů) a tam stál...
TO BY CONTINUED
