Night | cz ✔

13. noc před

na skleněnou desku okna dopadaly rázné kapky deště. spojovaly se s ostatními. sledovala jsem jednu náhodnou, jak její život smutný život skončil právě na mém okně. našla svou ztracenou sestřičku, spojila se s ní a společně putovaly šikmo dolů za zbytkem rodiny.

právě ony noci mě nutily přemýšlet nad svým.

proč jsem se narodila? abych zamořila svět svými plyny, které jsem, ač nechtěně, vypouštěla? abych vyžírala lednici a brala druhým lidem možnost naplnit své žaludky?

měla jsem pocit, že jsem naprosto postradatelná. neznala jsem nikoho, koho by má ztráta zarmoutila. možná bych byla ve školních novinách, toť vše.

avšak i přes mé pochyby jsem se nikdy nesnížila k sebepoškozování, anorexii či jinému podobnému postrachu lidstva.

a to bylo něco, co mě posunulo dál.

nevzdala jsem se.

a to bylo dobře.

+++

sama za sebe říkám, že si vůbec nejsem jistá, jak se tohle vyvine a jak to vlastně budu psát. proto, prosím, mějte takhle ze začátku přivřené oči a strpeníčko. je hodně pravděpodobné, že příští díly budou psány malinko jinak, tak se nelekněte a nezlobte.

díly budou vždycky kratičké, chci do každého dát kousek sebe a svých myšlenek, a taky nějakého moudra, však uvidíte, bude jen na vás, jak to přeberete.

mějte se fajn.

vicky xx