I Met Justin Bieber

4. Přátelé

V minulém díle:

Ani ne za patnáct minut jsme byli před naším domem. Otočila jsem se na Justina a usmála se. ,,Ještě jednou děkuju za úžasný den" řekla jsem a pořád se usmívala. ,,Nemáš zač. Pro mě to bylo taky skvělý" oplatil mi jeho skvělý úsměv. Objal mě a já jsem vystoupila z auta.

Zazvonilo a já jsem konečně mohla vypadnout z toho ústavu jménem škola. Zvedla jsem se a vystřelila ze třídy. U skříňky jsem si dala nějaké učebnice do tašky a šla k východu školy. Když jsem procházela chodbou, všichni se na mě podivně dívali a něco si šeptali. Co to má znamenat?

Jakmile jsem vyšla ze školy tak jsem zůstala stát jak přikovaná. Všude kolem mě se tlačili novináři a paparazzi. Všichni si mě fotily a křičely na mě nejrůznější otázky:

,,Amando, je pravda, že chodíte s Justinem Bieberem?"

,,Jak dlouho to trvá?"

,,Bydlíte u něj doma?"

,,Jste s ním jen pro peníze?"

,,Jste jedna z jeho Beliebers?"

Stála jsem tam s vykulenýma očima a nevěděla co dělat. Pak jsem rychle zaběhla zpátky do školy a viděla, jak si mě pořád všichni prohlíží. Doběhla jsem na záchod, zavřela se do kabinky a snažila se to rozdýchat. Přemýšlela jsem, jak se dostat kolem těch novinářů. Auto nemám, Megan mě neodveze, protože není ve škole a rodiče jsou bůh ví kde. Pak mě ale napadlo něco šíleného. Vytáhla jsem telefon, najela do kontaktů a klikla na tlačítko volat.

,,Haló?" ozvala se z telefonu.

,,Justine?" šeptla jsem.

,,Am, ahoj. Co potřebuješ?" odpověděl a já jsem z jeho hlasu poznala, že se usmívá.

,,Mám takovou malou prosbu. Máš čas?" zeptala jsem se opatrně.

,,Jasně, mám. Co se děje?" odpověděl už o něco starostlivěji.

,,No, před naší školou je plno novinářů a já se nemám jak dostat domů. Mohl bys pro mě prosím přijet?"

,,Samozřejmě" řekl příjemným hlasem.

Nadiktovala jsem mu adresu školy a poté zavěsila. Čekala jsem asi pět minut když v tom mě zapípal mobil pro příchozí SMS. Jsem venku, stálo v ní

Vyšla jsem ze záchodů a vydala jsem se ven. Novináři tam pořád byli, ale svoji pozornost nevěnovali jen mě, ale i černému Ferrari, které stálo před školou. Rozběhla jsem se k autu a začínala se prodírat kupou paparazzi. Mezitím Justin vystoupil a pomohl mi se mezi nimi prodrat a nastoupit na místo spolujezdce. Rychle oběhl auto, nasedl a už jel pryč.

,,Děkuju, že jsi přijel" řekla jsem po chvíli ticha. ,,To nic není" otočil hlavu na mě a usmál se. Hlavu jsem si opřela o okénko a sledovala míhající se krajinu.

Dneska byl krásný slunný den, ostatně jako většina dní v Los Angeles.

Uviděla jsem jak si na hřišti hrají nějaké děti. Křičely, skákaly a běhaly. Musela jsem se pousmát.

Věnovala jsem se dál městu za oknem, když jsem zpozorovala, že Justin přejel odbočku vedoucí k mému domu.

,,Kam jedeš? Přejel si odbočku" zeptala jsem se. Usmál se. ,,Jedeme ke mně. Myslím, že bych ti mohl představit své přátelé" říkal s nadšením v hlase. ,,Tak dobře" povzdychla jsem si. Justin si toho všiml. ,,Co se děje?" zeptal se zmateně. ,,Ale nic. Vážně" snažila jsem se to zamluvit, ale on se nenechal odbýt.
,,Pověz mi to" vybídl mě. ,,Myslíš, že se jim budu líbit? Tvým kamarádům? Sice mi nikdy nezáleželo na tom, co si o mě lidé myslí, ale přece jenom tvoji kamarádi jsou slavní. Zná je skoro celý svět, už jen díky tomu, že kamarádí s tebou" vysvětlila jsem mé obavy. ,,Už je to tu zase. Amando, jsi skvělá holka. Nevidím důvod proč by ses jim neměla líbit. To, že nejsi celosvětová celebrita neznamená, že by tě odsuzovali. Přece jenom jsou to taky jen lidi" povzbudivě se na mě usmál na konci své řeči. ,,Určitě se jim budeš líbit. Tak jako mně" dodal a já se začervenala. ,,Dobře" taky jsem se na něj usmála.

Po chvilce auto zastavilo před obrovským domem, spíš mega vilou. Oba jsme vystoupili a já pořád jako smyslů zbavená koukala na ten dům. Před námi se tyčila bílá vila rozdělená asi do pěti částí. Všude kolem ní byly vysázené stromy a různé keře a za domem byl vidět obrovský bazén s terasou, která taky rozhodně nevypadla skromně.

,,Tak co, líbí?" ozval se Justin. Jen jsem horlivě přikývla a následovala ho do domu. Z kapsy vytáhl klíče a odemčel.
Ocitli jsme se ve veliké kulaté předsíni z krásným barevným lustrem a kulatým vysokým stolem uprostřed místnosti. Na stůl hodil klíče a šel někam pryč. Já ho samozřejmě následovala.

Procházeli jsme velikou chodbou, ve které byly na zdech nejrůznější obrazy, jako třeba nějaké abstraktní umění nebo fotky z Justinova turné Believe. Po chvilce jsme přišli do další obrovské místnosti (překvapivě). Podle toho co tu bylo to soudím na obývací pokoj. Všechny stěny byly bílé až na jednu, která byla celá prosklená. Před ní stál velký bílý kožený gauč a vedle něj bílé křeslo. Na proti sedačky byl krb a nad ním byla na stěně připevněná plazmová televize. Vlevo od televize a krbu bylo veliké černé piano s křídlem (Pozn. Au. Doufám, že víte co myslím. Nevím jak se to přesně nazývá, takže pokud tu někdo hraje na klavír, tak se omlouvám:D). Všechno tu vypadalo tak luxusně a draze.

Zatím co jsem si zaujatě prohlížela pokoj si někdo odkašlal. Zbystřila jsem a zjistila, že celou dobu tady sedí a dívájí se na mě čtyři muži. Cítila jsem se trochu trapně, když jsem byla mimo a kochala se místností, jako kdyby to byl Taj Mahal.

,,Amando" oslovil mě Juss a já jsem se na něj usmála. ,,Tohle je Ryan, Chaz, Alfredo a Scooter, můj manažer, ale myslím, že to víš" představil mi postupně všechny a já jsem se se všema přátelsky pozdravila a podala ruku. Když jsem podávala ruku Scooterovi tak se na mě usmál a řekl: ,,My už jsme se viděli, ne? Na koncertě". ,,To je pravda" usmála jsem se taky a sedla si na gauč mezi Justina a Freda.

Nejdříve jsem se cítila nesvá, když jsem tady byla jako jediná holka mezi pěti chlapi. Ale časem jsem zjitila, že jsou všichni super. S Fredem je hrozná sranda. Ryan je zase takový milý a usměvavý, Chaz je úplně v pohodě a Scooter taky. Asi po dvou hodinách povídání a seznamování jsem zjistila, že je 18:00 a už bych mohla jít domů.

,,Justine? Už bych měla jít domů" zašeptala jse mu do ucha, protože všichni ostatní se pořád hlasitě bavili. ,,Jasně, odvezu tě" usmál se a začal se zvedat. ,,Dobře" souhlasila jsem a taky se zvedla.

,,Kluci, bylo to s váma super, ale musím domů. Doufám, že se ještě uvidíme" usmála jsem se na ně. ,,Jasně, běž. Nebudeme tě zdržovat" usmál se Scooter a objal mě. Objala jsem i ostatní a s Justinem jsme vyšli s domu.

,,Dneska jsem si to moc užila" řekla jsem když jsme přijeli k mému domu. ,,To já taky" odpověděl s úsměvem. Zadívala jsem se jeho nádherných karamelových očí. Usmála jsem se, objala ho a vystoupila.

Tak tu máte další díl. Koment, vote, cokoli:)Do komentářů mi napište, jak se vám příběh zatím líbí. Doufám, že jste si díl užili:)

P.S. Děkuji za 80+ přečtení:)