Hawkeye

Dětství

Jmenuju se Clint, a už jako malýho kluka mě dali rodiče do děcáku, takže nevím kdo je moje máma ani kdo je můj táta. Když už si mě někdo adoptoval zdrhnul jsem, protože si mě vždycky dobírali buď moji ,,sourozenci" nebo mě ve škole šikanovali. Nejhorší bylo, když se dělo obojí. Bylo to takhle pořád dokola, bylo to něco jako moje prokletí. V děcáku jsem měl nejlepšího kámoše Mika. Byl to kluk se stejnym prokletím jako já. Bylo super mít někoho kdo je na tom stejně jako vy, zvlášť když máte okolo sebe jenom vychovatelky a děti ve věku 0-18. 

Když mi bylo 12, tak si mě a Mika adoptovala rondina Bartonových(což nás dost překvapilo, protože vychovatelky vždycky apelovaly na svědomí,,rodičů" aby nás dva neadoptovali společně), byli super nemohli mít děti (což jim asi tak super jako nám nepřišlo). Pracovali u nějakých Starků, kteří byli asi hodně bohatý, protože Bartonovi byli bohatí. Když nás šoupli do školy, ostatní na nás byli nepříjemní, protože věděli že jsme z děcáku. Už jsem to ani moc neřešil ale Mike to řešil čím dál víc - ohledně tohohle byl hooodně výbušnej. Záviděl těm co mají rodinu. My jí měli taky ale nebyla naše a myslím že on si to až moc uvědomoval. Mě už v pololetí sedmý třídy začali spolužáci brát normálně, ale Mike měl problémy s tím že pořád řešil děcák. Kvůli tomu ho šikanovali a on to psychycky nezvládal. ,,Rodiče" si toho všimli a chodili s ním psychologovi. Po každym sezení to s nim bylo čím dál tím lepší, ale mě se nezdál jako ten Mike se kterym jsme byli jako bráchové - byl jinej. 

Pořád nevím co s ním tenkrát ten psycholog udělal ale snažím se to zjistit pomocí S.H.I.E.L.D.u ale teď bych předbíhal. Ve třídě jsem si našel super kámoše  Tobyho. Ten mě přivedl na lukostřelbu, vždycky po škole jsme si šli zastřílet a kadždým dnem jsme byli čím dál lepší. S Tobym jsme taky chodili na školní kroužek basketbalu, kde jsme jak jinak vynikali ve střelbě. Občas jsme zašli na kurz bojových umění (chodili jsme tam čím dál tím víc stejně jako na basket), a sem tam jsme si zaposilovali. Rodiče si všimli mých zájmů a tak se dohodli s Tobyho rodiči. No nevěřili byste tomu ale začali jsme hrát závodně basket, dělat závodně bojový umění a práci se zbraněmi.  

V devítce jsme si museli vybrat střední a mě s Tobym se žádná nelíbila, když nám najednou Tobyho rodiče navrhli soukromou internátní chlapeckou školu jejich známého zaměřenou na bojová umění a lukostřelbu - SICHŠBUL. Na denním pořádku byla teorie a praxe boje a práce se zbraněmi, jazyky, tělocvik, matika, fyzika, posilování a taktika. Při prvním dni ve škole nám ostříhali vlasy na ježka se slovy ,, Vlasy vám narostou" nevím co to mělo za smysl ale budiž. V dobách volna nás ani nepustili domů, ale učitelé vyklidili školu. Nechali nás tam s černochem s páskou přes oko (všichni mu tajně říkali pirát) a menším, usměvavým chlapíkem středního věku. Ve čtvrťáku jsme dělali závěrečnou zkoušku, kde jsme stříleli z luku a různejch zbraní. Bojovali s nějakýma lidma, který ani nechodili k nám na školu, a při tom všem nás sledoval pirát a jeho vychechtanej kámoš.

,,Jmenuji se Nick Fury a tohle je agent Coulson. Byly jste tady 4 roky cvičeni ale jen ti nejlepší se mohou dostat do naší organizace" řekl a všichni s napětím čekali koho si do té organizace vybere. Vyberu si tři nejlepší z vašeho ročníku. Ti tři vybraní budou další rok soupeřit o pevné místo v mé organizaci. Nehodlám vás déle napínat takže: Sebastian O'Neil, Tobyas Collins a Clint Barton. Děkuji všem co se účastnili výcviku.