Change [CZ Larry Stylinson, BDSM] - Book 2

Two.

[Harry]

Za týden jsme už byli sbaleni. Část věcí si nechám poslat do domu, především tedy hračky a takhle. To bych asi neobkecal u kontroly na letišti. Asi 3/4 oblečení se nám povedlo nabalit do dvou kufrů, takže každý byl na jednoho a k tomu i příruční zavazadlo, takže to bylo tak akorát. Louis se i těšil. A to vlastně všechno nevěděl. Měl nám začít nový život. Nám. Už to není já a on, už to jsme my. Všechno teď bude jiné. Opravdu jiné. Ale ještě o tom neví, no.

"Lou, pohni prosím. Rád bych odsud vypadl už dneska." pousmál jsem se a čekal na něj dole u dveří. Pak mi došlo, že by se celkem šiklo, abych mu s tím kufrem pomohl. Přeci jen je pomalu poloviční než já. Asi bych mu měl zařídit posilovnu v LA nebo tak nějak. Šel jsem nahoru a potichu vlezl k němu. Stál zády ke mě, skloněný ke kufru a já mohl tiše sledovat jeho zadek. Olízl jsem si ret, pomalu se k němu připlížil a chytil ho za boky.

"Harry.." mírně poskočil. Už mi mohl říkat Harry, teď jsem nechtěl být jeho "pán" nebo "Daddy". Teď jen Harry. Ale co bylo divné, tak jsem z jeho hlasu slyšel skoro smutek.

"Loui, co se děje?" otočil jsem si ho k sobě a odhrnul mu vlasy z čela.

"Já, nic. Jen jsem něco našel." vydechl a díval se na mě. Do mých očí. A já do těch jeho. Krásná modř.

"Co jsi našel?" hladil jsem ho po tváři a on mi mezitím ukázal obojek. Náš první obojek. Lépe řečeno obojek z chvil, kdy jsme začínali a já ho vlastně jen trénoval. "Loui, no tak. To je dávno. Takhle zlý už k tobě nebudu, přísahám." Povzdechl jsem si. Jo, z počátku jsem byl zlý, ale jen proto... Víte, jak se to říká ne? Cukr a bič. No a já začal s bičem a pak přecházel pomalu na cukr.

"Dobrá." pousmál se a přikývl. Zavřeli jsme kufr, já mu ho vzal, i přes jeho protesty a šli jsme k autu. Po cestě jsem obojek hodil do popelnice a pak už se jen jelo a letiště.

Za dvě hodiny jsme už seděli v letadle. Já byl dost unavený, takže jsem s rukou v Louiho klíně nakonec usnul.

"Nialle, ne. Prosím. Já už to v životě neudělám přísahám. Vždyť jsem se na něj sotva podíval." klečel jsem u nohou Nialla a prosil ho. Nechápu ho. Ví, že Nick je můj, vlastně náš, dlouholetý kamarád. A já byl trošku připitý a asi jsem se na něj díval jinak, než bych správně měl.

"Jo, a proto po tobě potom tak vyjel?!" zařval na mě Niall.

"Ni, prosím. Blonďáčku, Blondie, vždyť tě miluji. Prosím, no tak." Postavil jsem se na nohy a chytil ho za ramena. Snažil jsem se, aby se mi díval do očí.

"Ne, Harry. Víš, že jednu nevěru jsem ti odpustil. Ale flirtovat s Nickem, a to ještě PŘEDE MNOU!!! To jsi přehnal." Vrazil mi facku. Chytil jsem se za tvář a sledoval ho nevěřícně.

"N-Nialle?"

"A vypadni! Vypadni, už tě nechci nikdy vidět!!"

"Ne, Ni, prosím. Miluji tě." Někdo se mnou začal cloumat. Co se děje? Sakra, kde to jsem?!

"Hazz, prosím. Všechno je v pořádku. Probuď se." Pomalu jsem otevře oči. Louis. Letadlo. Jo, už mi všechno docvaklo. Podíval jsem se opatrně na něj. Měl dlaň položenou na mé tváři a díval se starostlivě na mě. "Shh, jsem tady." pousmál se. Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

"Lou, Loui.." vydechl jsem a posadil si ho na klín a taky ho pořádně objal. Zabořil jsem mu hlavu do ohbí mezi hlavou a ramenem. Hladil jsem ho po zádech a snažil se uklidnit, což se mi asi po pár minutách podařilo.

"Hazz, co se děje?" podíval se na mě.

"Nic, jen se mi zdál zlý sen. To je v pořádku, Loui." pousmál jsem se a pohladil ho po tváři. "Jen vzpomínka, už je pryč."

"Dobře, jen že jsi mi dost mačkal ruku a trochu sebou házel."

"Aha, promiň." vydechl jsem.

"Ne, v pořádku. Nevadilo mi to." pousmál se a opřel se bokem o mě.

"Těšíš se?" šeptl jsem mu do vlasů a políbil ho do nich.

"Těším." přikývl. Usmál jsem se.

"Já taky, Loui." Hladil jsem ho po boku a spokojeně se usmíval. Jen kdybys věděl, co všechno se změní. Popravdě? Jedna věc rozhodně. Již nebylo místo pro hernu. A já ho ani nechtěl. Nakonec jsme spolu v náručí usnuli.

Probudila nás letuška, abychom si sedli zvlášť a připoutali se, protože budeme přistávat. Louis mě při přistání držel skoro křečovitě, dělal to i při vzletu. Chápal jsem ho, letěl asi podruhé v životě, co si tak pamatuje.

Na letišti jsme si našli kufry a pak u jsme taxíkem jeli na určené místo. Těšil jsem se na jeho výraz. Snad se mu dům bude líbit. Celou cestu se rozhlížel a bylo vidět, že je netrpělivý, který ten dům bude náš.

Za hodinu taxi zastavil. Louis vyběhl z taxíku a díval se na dům. Zůstal stát, mezitím co já jsem vybalil z taxi naše kufry a batohy a postavil se vedle něj.

"Tak co, líbí se ti dům?" objal jsem o jedou rukou okolo pasu.

"Harry.." vydechl. "Strašně, a jak." objal mě a já ho hladil po zádech a zabořil mu tvář do vlasů.

"To jsem tak moc rád, ani nevíš jak moc, Loui." políbil jsem ho do vlasů a vsál jeho vůni. Po jablkách, tenhle šampon jsem mu kupoval vždy já. Taky vlastně kdo jiný. Miluji vůni jablek. "Dole je obrovský obývák, kuchyň a jídelna, ještě k tomu menší koupelna. No a nahoře je šatna, jedna ložnice a jeden pokoj pro hosty, v obou dvou je krásná koupelna sladěná s pokojem."

"No, stále ti chybí jeden pokoj, Harry." vydechl a já tak trochu poznal, že to nebylo zrovna nadšeně, jako, prostě jako by to nechtěl, ale tušil, že to přijde.

"Nechybí, Loui. Je to akorát. Žádný jiný pokoj už v domě není, přísahám." podíval jsem se na něj a pohladil ho po tváři.

Každý trpí nedostatkem lásky. Láska se nedá koupit, nedá se nikde sehnat, ani vyměnit za cokoli jiného. Láska se může jedině projevit. A to v každém z nás. Láska je ten nejkrásnější cit, je tou nekrásnější energií, která když proudí, otevírá srdce, léčí bolavá místa, léčí hluboké rány. Láska prostě je v každém z nás. Ať je projevena, či potlačována. Pokud je projevena, člověk ji nechá proudit ve svém těle, tak jako krev, stává se jeho součástí, potom proplouvá životem lehce. Pokud je láska neprojevena, člověk hledá. Stále hledá a nenachází. Má pocit, že mu něco chybí, není spokojen. Kolikrát si ani nedokážeme přiznat, že jí k někomu cítíme. Někdo se lásky bojí, pokud už poznal zklamání v lásce. A ten někdo byl Harry...

Tessí