Útok na srdce

Kapitola 1.

*Z pohledu třetí osoby*
Ano, člověk může vymyslet nějaký příběh a ponechat otevřený konec. Stejně tak, jak to Eliza napsala ve svém posledním záznamu v deníku. Její poslední otázka, na niž si Noa nyní odpověděla Ano.

Tereza zaklapla knížku a vstala z postele. Protáhla si nohy, které byly po hodinovém ležení v jedné poloze naprosto zdřevěnělé a zamířila ke dveřím jejího pokoje. Potichu je otevřela, protože doma už všichni spali a vydala se do kuchyně. Natočila vodu do konvice, dala jí převařit, sedla si na barovou židli u sektorky a koukala do blba. Z přemýšlení nad zítřejším prvním dnem v nové škole ji vytrhlo cvaknutí konvice, které naznačovalo, že voda je už převařená. Tereza seskočila ze židle a zombie krokem se šourala ke konci kuchyňské linky. Z poličky vyndala zelený hrníček s bílými puntíky a hodila do něj sáček broskvového čaje, zalila ho vodou a s hrníčkem v ruce se vydala po schodech zpět do svého pokoje.
Sedla si na postel a stříbrnou lžičkou promíchávala čaj. Stále přemýšlela nad tím, jak ji zítra ve škole noví spolužáci přijmou. Měla strach z toho, že na ni budou zlí, nebudou se s ní bavit nebo jí budou šikanovat.

Tereza se spolu se svou mamkou a mladší sestrou Annou přestěhovala v polovině července do Děčína. V Plzni, kde předtím bydlela měla všechny své kamarády. Kamarády a přítele, které musela ze dne na den opustit, aniž by měla příležitost se s nimi rozloučit. Do teď to věděl jen Vašek. Terezin -teď už- bývalý přítel.

Vašku, strašně ráda bych ti to řekla osobně, ale nejspíš už nebudu mít nikdy šanci. Včera ráno mě mamka probudila a oznámila mi, že se stěhujeme do Děčína. Zkoušela jsem jí přemluvit, ale pořád se oháněla tím, že si tam našla přítele a práci, která jí bude konečně bavit. Chtěla jsem ti to říct z očí do očí, ale neměla jsem příležitost. Vztah na dálku bych nezvládla, i když tě z celého srdce miluju. Ale takhle by to nešlo. Ať už chci nebo nechci, musím začít nový život. Proto ti naposledy píšu -Miluji tě♥
Navždy Tvá Tereza.

Při psaní textovky, kterou hned druhý den ráno poslala Vaškovi, vyronila potůček slz, které nešly zastavit.
Odpovědi od Vaška se nedočkala. Vzpomínání na onen den jí teď opět vehnalo do očí slzy. Položila hrníček se studeným čajem na noční stolek vedle její postele a natáhla se po krabičce s kapesníčky. Jeden vytáhla a vší silou do něj frkla. Lehla si pod peřinu, zachumlala se a v mžiku usnula.
------------------------------------------------------

Ráno probudilo Terezu lechtání na předloktí. Nevěnovala tomu moc pozornosti a převalila se na druhý bok.
Po chvíli ucítila něco ledového na své tváři. Otevřela jedno oko a viděla, jak jí těsně u jejího obličeje leží malý černobílý Pit Bull.
"Dobré ráno čumáčku" řekla Tereza a věnovala psovi jeden polibek mezi uši.
Zamžourala na hodiny nade dveřmi, které ukazovaly 6 hodin a povzdechla si.
Sedla si na postel a promnula si rozespalé oči. Jen co je otevřela, uviděla malou Clair jak radostně skáče do vzduchu. Věděla, že je čas venčení a že se bude moci zase venku pořádně proběhnout.
Tereza se jen pousmála, zakroutila hlavou a vstala. Jakmile otevřela dveře od jejího pokoje, vystartovala Clair ke vchodovým dveřím jako kdyby nebyla nejméně půl roku venku.
Tereza se vydala za ní. Belhala se po schodech jako kdyby šla na svou vlastní popravu.
Když se konečně dostala ke dveřím, nazula si černé pantofle, z věšáku vzala klíče, otevřela, potichu zamkla a vydala se k výtahu.
Po deseti minutách odemkla dveře od bytu, pustila dovnitř Clair a zabouchla. Sundala si boty, hodila je před botník a vodítko pověsila spolu s klíčky na věšák.
Teď přišel čas se postarat o psa. Vzala granule ze špajzu, nasypala je do misky s růžovým nápisem 'Clair' na dně a do druhé natočila čerstvou vodu. Clair se se vší chutí vrhla na barevné granulky.
Tereza si šla nasypat čokoládové kuličky do misky, zalila je mlékem a sedla si ke kuchyňskému stolu.
O pár desítek minut později už stála v koupelně před zrcadlem a dokončovala žehlení svých dlouhých černých vlasů.
V pokoji na sebe hodila červeno černou kostkovanou košili, černé legíny a šla do kuchyně udělat si něco menšího k svačině. Tam už seděla Terezina mamka společně s jejím přítelem Tomem a snídali. "Dobré ráno" pozdravili jednohlasně Terezu, když scházela po schodech.
"Brý" odvětila Tereza.
Tomáše neměla zrovna v lásce. Působil na ní hrozně namyšleně. No, ještě aby ne, když byl majitelem jedné z největších firem v okolí. Takoví lidé na to mají nárok.
"Tak jak se těšíš do nové školy?" zeptala se Terezy její mamka.
"Hm" Tereza jen pokrčila rameny. Nepatří mezi lidi, kteří hned po ránu komunikují.
Když si dodělala svačinu, vyběhla zpátky do pokoje, popadla tašku do školy, kde měla sešity , penál a další blbosti a vyrazila za Tomášem, který už na ni čekal ve svém černém BMW před barákem.
"Tak šup nebo to nestihneme" usmál se na ni.
"No jo, vždyť už jdu" odsekla mu Tereza.
Když dorazili před školu byli tam už nashromáždění žáci všech možných tříd. Tvořili skupinky, někteří stáli sami nebo ve dvou u zábradlí před školou a někdo teprve přicházel.
Jen Tereza seděla v černém BMW, na které všichni upírali své pohledy.
*Z pohledu Terezy*
Sedím tu v autě, všichni koukají jenom sem a klepou se mi ruce i nohy. Otevřela jsem dveře a podívala se na Tomáše. Ten mi jenom pokynul hlavou na náznak toho, abych už šla. Spíš to vypadalo jako bych ho už svou přítomností v autě štvala.
Vystoupila jsem a schválně jsem co nejvíce bouchla dveřmi. Hodil na mě přes zatmavené okénko vražedný pohled a plnou rychlostí odjel.
Hned jakmile jsem vystoupila, ucítila jsem na sobě oči všech přítomných.
Sklopila jsem hlavu a zamířila k hlavnímu vchodu školy. Měla jsem se první den hlásit u ředitelky, aby mi dala instrukce a ukázala mi kde máme šatnu a třídu. Jako kdybych si to neuměla zjistit sama.
Po dvaceti minutách jsem už stála před učebnou biologie, kde byla třída 2.ZA. Když jsem překročila práh, všichni se na mě podívali a po pár sekundách se zase otočili nazpět a něco si šuškali. Jak nenápadný.
Sedla jsem si do předposlední lavice. Po chvíli přišla blondýnka menšího vzrůstu, koukla na mě, položila tašku na židli vedle mě a zase odešla. Zbytek přestávky jsem strávila se sluchátky na uších a ležením na lavici.
V tu chvíli zazvonilo na hodinu. Do třídy se přihnalo pár kluků a holky, včetně oné malé blondýnky. Sedla si vedle mě do lavice, usmála se a pozdravila mě.
"Ahoj" odpověděla jsem jí.
"Ty jsi ta nová, viď?"
"No.Jo."
Chtěla jsem se jí zeptat jak se jmenuje, když tu do třídy vtrhnul on. Vysoký blonďák s pomněnkově modrýma očima a roztomilým výrazem v obličeji. Kouknul se na mě a usmál se. Cítila jsem jak mi rudou tváře.
O hodině se ke mně otočil.
"Ahoj, jak se jmenuješ?" zeptal se mě a nahodil při tom milý výraz v obličeji.
"Tereza" odpověděla jsem stydlivě.
"Krásný jméno. Já jsem Kuba."
Kuba. To jméno se k němu hodilo. Stejně okouzlující jako on.

Po hodině ke mně přišel a zeptal se mě na něco, co jsem vůbec nečekala.
"Nechceš dneska po škole někam zajít? Třeba do kina nebo tak."
Zrudla jsem ještě víc než na začátku hodiny.
Chtěla jsem říct ano, ale z mých úst vyšlo něco jiného.

Ahoj:) Na začátek bych chtěla říct, že tohle je první povídka kterou píšu na Wattpadu, takže ještě nejsem tak zkušená a příběh nepatří mezi ty nejlepší. Každopádně jsem se snažila aby to nebyla blbost, tak doufám, že se mi to povedlo:))
První díl je jako u většiny knížek takový nudný a nepoutavý , ale věřte tomu, že ani tady nebudou chybět napínavé chvíle a různé zápletky.
Budu ráda když zanecháte komentář nebo hodíte follow:)