Můj milí deníčku..
"Ne! To je trapný!" vykřikla jsem. "Jak to budu psát,už vím! " a usmívala jsem se.
Ahoj,jmenuji se Denisa a dnes je 2.5.2015,je sobota asi 11:45 dopoledne. Vždycky jsem chtěla psát deníček a tady to je. Tak řeknu něco o sobě,je mi patnáct let,chodím na Gymnázium. Miluji lukostřelbu a rybaření. Ráda se učím biologii a chemii,nesnáším fyziku,možná taky proto,že na fyziku máme příšernou učitelku,která to neumí vysvětlit.Miluji zvířata a až bych dostudovala chtěla bych se zabývat veterinářstvím.
To by pro začátek mohlo stačit.
Zrovna se koukám na telku,kde zase hlásí dalšího nakaženého tou novou nemocí.Je to nemoc,která se sem přihnala z Afriky. Doufám,že se to nerozšíří.Prý se na tuto nemoc umírá osm hodin po nakažení. Nakazit se můžeme slinami,pohlavním stykem a..... kousnutím,což je slinami.. Je to dost divný,aby nakažení někoho kousali,ale co..v dnešní době je vše možné.
Když se nakazíme,vypadá to ,jako obyčejná chřipka,která se s každou přibývající hodinou zhoršuje,člověk má teplotu vyšší než 40 stupňů a je mu pořád na zvracení. (To jo už ke konci stádia nemoci)
Zní to hrůzostrašně,hlavně když v TV k tomu dodají tu temnou a hrůzu nahánějící hudbu.
Teď bych mohla pokračovat v něčem ne tak strašném. Dneska jsem měla jít se svou nejlepší kamarádkou ven,ale pohádali jsme se. Dost mě to mrzí,protože jí mám ráda a hlavně se mi jevila,jako pravý přítel,který by mě podržel v každé situaci,ale poslední dobou se chovala hrozně divně,dost arogantně a povýšeně. Tak jsem jí to řekla.. neunesla pravdu.
Tak to bývá,chtějí ,aby jim lidé říkali pravdu a pak jsou ještě víc naštvaní než když přijdou na to,že jsme jim lhali...HRŮZA
No,ale tohle stejně nikoho nezajímá.
Za hodinu by měl přijít táta domů.Pracuje,jako automechanik na volné noze.Máma má dneska volno,ráno jí nebylo moc dobře,tak nechtěla chodit do práce,aby někoho nenakazila.Je doktorka.
Máme malého pejska,jmenuje se Argo,je to knírač. Je mu šest let. A je hrozně rozmazlený.
Já s ním chtěla trénovat Agility,ale rodiče to zamítli,prý,abych stíhala školu.Kecy..
No nic,zatím se loučím,kdyby se něco dělo,tak to zase zapíšu :)
O pár hodin později.
Ahoj,tak jsem tu zas a ano,něco se děje,teď v televizi na každé stanici hlásí,že se nákaza dost rozšířila a vypadá to,že lidé,kteří jsou nakažení neumírají,ale probouzí se,nevím zda to píšu pochopitelně,ale každopádně umřou a hned se probudí! Jsem dost vystrašená a nervozní.
Máme se zamknout a nasbírat nějaké jídlo.
Jídlo už jsme nastřádali. Teď říkají,že ... se nemá chodit ven v noci,že je to nebezpečný a že by bylo dobré mít zbraň.Mám luk a pár šípů,ale jestli to postačí,to nikdo neví.
Jo a mimochodem asi budu spát s lukem u hlavy,protože mámě není dobře,ale naštěstí už asi dva dny,ale táta je naprosto bílý a má teplotu.
Snad se nenakazil.
No uvidíme..
V noci
Je noc,je asi tři ráno,slyším hrozně divné zvuky,jako by někdo mlaskal a chrčel u toho.Nevím jak jinak to popsat. Také jsem před chvílí slyšela výkřik,doufám,že to nic není. Jdu si vzít župan a jdu se tam podívat.
O půl hodiny později
Víte ,co tam bylo?
No samozřejmě,že ne,když jste tam nebyli,ale ..... jsem hrozně vystrašená ,protože když jsem tam šla,tak jsem uviděla ,že jsou vchodový dveře dokořán a na zemi je dost krve.
Ty stopy vedou k rodičům do pokoje. Pomalu jsem tam šla a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Celá postel byla od krve,viděla jsem,jak jeden z tich monster někoho požírá.
To monstrum byl táta. Já jsem si to,ale myslela,že bude nakažený,ale i tak je to velmi zdrcující. Na posteli bylo další monstrum,asi to co se dostalo do bytu,naštěstí bylo už mrtvé,táta nebo máma ho stačili zabít,na zemi ležel Argo,totálně rozkousaný.
A ... táta ... žral mámu.
Jo.. dost nechutný.
Ale v tu chvíli jsem nevěděla,co mám dělat,vlili se mi slzy do očí a začala jsem potichu fňukat,ale monstrum táta,to slyšel a otočil se na mě a chtěl mě také zabít.
Rychle jsem zavřela dveře k rodičům do ložnice,ale bylo to prd platný,byly,jakoby vyražený,takže nešli dovřít. Utíkala jsem k sobě do pokoje. Já jsem věděla proč spát s lukem u hlavy,teď se mi hodil.
Nechtěla jsem ho zabít,ale neměla jsem jinou možnost,buď zemřu já nebo někdo,kdo už je stejně mrtví.
Vzala jsem si šíp do ruky,nandala ho na luk, zasekla ho o tětivu a natáhla. Čekala jsem až se to doplazí.
Vždycky to první uslyšíte a až potom to uvidíte,nikdy to není na opak. Max. se do toho někdy zapojí i zápach. Fuj!
Jen jsem čekala až ho budu mít dost dobře na mušce....ááá....ještě malý nádech a výdech a .. už jsem tětivu pomalu pouštěla z prstů mé pravé ruky a jen jsem očkem sledovala,jak šíp se zarývá monstru do hlavy.
Všude vystříkla krev,to bylo asi ještě víc nechutný,než vidět tátu,jak žere mámu.
Děs.
Jelikož jsem věděla,že by to mohl být někde v jádru pořád můj táta,tak jsem se sesypala.
Nemohla jsem tomu uvěřit,poprvé jsem někoho zabila. No,spíš něco.
Věděla jsem,že když jsi pokousán a umřeš,že se do hodiny probereš.
Šla jsem tedy do ložnice rodičů a psa,mámu i pro jistotu toho neznámého,jsem střelila do hlavy.
To je jediný způsob,jak usmrtit tyto .... budu to nazývat pravým jménem.. zombíky.
Nezasáhnete je do hlavy,ale někam jinam,tak to je pro ně,jako polechtání. (to ví každý,kdo viděl,alespoň jeden zombie film) .
Jelikož jsem z toho byla tak špatná,tak jsem si šla lehnout,samozřejmě jsem zamkla hlavní dveře a ty mrtvoly vyházela z balkonu,také jsem ty hlavní dveře "zapečetila" botníkem. Přesunula jsem ho a to bylo hodně obtížné,protože byl dost těžký,ale mohlo by je to alespoň na chvíli zastavit......
Doufám,že se Vám tato kapitola líbila a budete si chtít přečíst i ostatní :) kdyby jste na tento příběh měli nějakou výtku,hned ji napište,abych si na to dala pozor :) Doufám,že to nic nekopíruje (žádnou knihu,film,seriál..) :)
ČTEŠ
Z,jako Zombie
Humor"Je to nemoc,která se sem přihnala z Afriky......" Denisa je obyčejná patnactiletá dívčina,která si žije svůj obyčejný život. Avšak netuší,že se blíží pohroma,která oslabí celé lidstvo i matku Zemi. Tato pohroma je nemoc,která je směsicí všech možný...
