No,tedy alespoň jsem si myslela,že bych si mohla už oddychnout. Pořád nevím,co bych od nich měla čekat,ale mají sebou dítě,tak by to nemuselo být tak hrozný...
"Ty tady bydlíš?" zeptala se mě ta žena.
"Eh,jo,dá se to tak říci." odpověděla jsem jí snad,co nejslušněji,aby si nemysleli,že jsem buran.
Podivili se a poté se ještě vyptávali na věci typu "Jak dlouho tady bydlím sama,jak to sama zvládám a tak.. "
Tak jsem jim odpovídala,jak se to opravdu událo,takže rodiče sežrali a že je mi smutno,ale co s tím nadělám.
Také se mě ptali jestli je tady někde nějaký obchod či supermarket.
"Penny-zamořené,Lídl-vybílen,Tesco-rozpadlý"
No,co jsem jim na to měla říct jiného?
Také mi ta žena ,mimochodem jménem Lucy,nabídla,zda nechci odjet s nimi. S velikou radostí jsem to přijala.
Nevěděla jsem o tich lidech nic,ale přes to jsem šla s nimi.Co mě to jen napadlo? No snad toho nebudu litovat.
Skupina měla asi sedm členů. (Lucy,Nick,Tom,Mark -to je ten chlápek,co mě držel za tu ruku,Stephen,Jesse,Jamie)
Nevypadalo to,že by byli všichni.Zajímalo by mě kolik jich tedy je.To se ještě uvidí.
Doufám,že tam bude někdo mého věku. Co to plácám,jsem ráda,že tam bude někdo s kým si budu rozumět a nebudu s nikým ve při.
Zjistila jsem,že asi to půjdou zkusit do toho Penny.
Ptali se mě,co je ještě ve městě.No,co jsem jim mohla říct jiného než : obchod se zbraněmi,lékárna (skoro prázdná) a drogerie,jinak nic moc jiného.
I za to byli rádi.
Šla jsem si sbalit nejdůležitější věci,oblečení a zbraně.Na luk jsem měla samostatný vak,který se mi nevešel do batohu,ani se tomu nedivím,ten vak byl tak 2x větší než ten můj batoh.
Když jsem byla připravená jít,ještě se vyptávali,kam se poděli ostatní lidé,tady s paneláku.No,umřeli,někdy je slyšet,jak zombiové mlátí do dveří.
Po pár dalších otázkách jsme vyrazili. První jeli na náměstí,kde zašli hlavně do lékárny a pro munici.
Já jsem jela v autě s Markem,Stephenem a Jamie.
Mark mi řekl,že si všiml,že mám odstřelovačku. Hned jsem odsekla,že na s ní neumím,že je jen pro krizový situace.On mi nabídl,že by mě s ní naučil a že by mě naučil i s ruční zbraní. Tohle jsem fakt nečekala. Poděkovala jsem a usmívala jsem se.
Jakmile jsme přijeli k Penny. Nakoukli dovnitř a ...asi tak 100 zombíků. Hned se otočili na patách a šli pryč. Smála jsem se na celý kolo a jen jsem říkala "Jo,já jsem Vám to říkala,že jich je tam hromada"
Nekoukali se moc příznivě na to,že se jim vysmívám,ale co,Nick se taky smál. Jsme ještě malý děti. :D
V Lídlu,jak už jsem říkala,nic nebylo,ani ve skladu. Jo a když viděli Tesco...... ten jejich výraz vypovídal za vše.Stáli s otevřenou pusou a byli naštvaní.Ale já jsem jim to říkala.
Už jsem se nemohla dočkat,jak bude jejich tábor vypadat. Jsem hrozně zvědavá.
Nasedli jsme do auta a pomalu jsme se rozjeli.
Přejeli jsme asi čtyry malé vesničky. Uviděla jsem pár dalších aut a asi tři karavany. "Kolik Vás je do hromady?" prostě jsem se musela zeptat. "No,docela málo,je nás patnáct." odpověděl mi Stephen.
Myslela jsem si,že jich bude víc,když jsou tam tři karavany a asi dohromady šest aut.
Možná,že jen přespávají v karavanu,ale jinak používají jen auta.To není tak blbí systém.Nebo spí ve stanech.To by ale nekorespondovalo s karavany.
Opravdu nevím,jak mě mezi sebe přijmou,nevím,zda si tam najdu přátele,nevím,zda se s nimi budu cítit v bezpečí,nevím nic.
Uvidí se,snad pro mě osud od teď připravil lepší život.
Doufám,že se vám tato rozdělená část líbila :)
ČTEŠ
Z,jako Zombie
Humor"Je to nemoc,která se sem přihnala z Afriky......" Denisa je obyčejná patnactiletá dívčina,která si žije svůj obyčejný život. Avšak netuší,že se blíží pohroma,která oslabí celé lidstvo i matku Zemi. Tato pohroma je nemoc,která je směsicí všech možný...
