Z pohledu Jasona
Seděli jsme s Ryanem v soukromém letadle, které nám Freddy obstaral. Ty dvě jsme nechali svázané a uspané v místě určeném pro zavazadla. Dostaly silnou dávku a tak bylo jisté, že cestu do Itálie prospí. Až přistaneme, dostanou pro jistotu další. Nechceme a hlavně nesmíme nic riskovat.
Když jsme přistáli, už nás čekali ti dva týpci. Bylo to typyčtí mafiáni. Skoro beze slova nás a ty dvě naložili do připraveného auta. Pochopitelně jsme ty malý hodili do kufru auta.
Cesta byla tak nějak beze slova. Ti chlapy skoro nepromluvili a ani mě nebylo moc do povídání a raději jsem koukal z okna.
,,Jsi jenom trapná děvka!"
,,Nech toho a pojď si lehnout."
,,Táhni k čertu a toho spratka si vem s sebou."
,,Dost!"
,,Děvko!"
,,Jasone?"
Ryan mě probudil.
,,C-co?"
,,Už jsme tady."řekl.
Vystoupil jsem a rozhlédl se kolem sebe. Vzduch byl horký. Před očima jsem měl palác! Nádhernou bílou villu!
,,Wow!"vypískl jsem.
,,Tohle není jak pokoje v luchu co?"šťouchl do mě loktem Ryan.
,,To vůbec!"zasmál jsem se.
,,Identity máte změněné."řekl jeden z těch chlapů.
,,Šéf vám pošle někoho, kdo vás dá do kupy co se vzhledu týče."řekl ten druhý.
,,Kdy?*zeptal jsem se.
,,Zítra."odpověděl ten první.
,,Fajn, vyndejte ty čupky."řekl Ryan.
Ti dva se vydali ke kufru a vyndali z něj dvě holky se zavázanýma očima. Ta jedna brečela. Ta O'Conelová byla sticha.
,,Drž hubu!"okřikl tu plačící tvrdě Ryan.
Vstoupili jsme do toho paláce. Přízemí zahrnovala obrovskou kuchyň a jídelnu, obývák a dvě koupelny. První patro mělo dvě ložnice, dvě koupelny a pracovnu. A v podkroví byli tři pokoje.
,,Ty dvě hodíme do jednoho toho pokoje v podkroví. Nikdo je tam neuslyší."řekl jsem.
Jak jsem řekl, tak jsme udělali. Bylo mi jasný, že od teď už nejsem Jason. Jsem Justin. Justin Bieber. A moje minulost není temná. Podle dokumentů jsem syn milionáře a vlastním obrovské dostihové stáje. Ano...koně bývali můj sen. Ranč s koňmi...ale to je už minulost.
,,Hej Jay Bee, pojďme zavolat nějakejm babám."hukl Ryan.
,,Ty nějaký znáš?"
,,No...když tady máš známý, máš všechno."
Pohled Alison:
Slyšela jsem jen pláč mojí nejlepší kamarádky. Snažila jsem se jí uklidnit, ale zkuste někoho uklidňovat, když máte sami strach. Co nám udělají? Proč jsme tu?
