Štěstí v neštěstí #1

#3

Svírajíc se v bolestech vydržel do rána, než ho děda odvezl do nemocnice, doprovodil ho k doktorovi, který ošetřil zbytek Petrovo ran, ale s kolenem si nevěděl rady. Poslal ho na rentgen a zpátky k němu už s výsledky. Parta kluků kopla Petra do kolene tak silně, že se mu odlomil kousek kosti, to ale nebylo vše co mu doktor řekl. Řekl že se Petr musí vzdát všech sportů a s kolenem musí na operaci, která ale nemusí být na sto procent úspěšná. Petr začal brečet a poprosil dědu jestli mohou už jet domů. Když Petr přijel, dobelhal se domů a lehl si na postel, přemýšlel nad tím, co bude s fotbalem, v té době jím žil a nedokázal si svůj život bez fotbalu představit, nechal to být, a spal. Další den mu začal úplně nový život, Petr řekl matce že chce přestat hrát fotbal, řekl že už ho to nebaví. Matku to překvapilo, věděla že fotbal byl jeho život, ale souhlasila. Čas šel dál, Petr na operaci nešel, bál se, že to nedopadne dobře. Začal probírat na váze, spolužáci se mu začali smát, dělat si z něj srandu. Ne každý ví jaké to je, nebýt oblíbený, stydět se za to jak vypadáte, ale ta menšina takových lidí se sebou mohou něco dělat, Petr chtěl, ale nemohl. Po roce ho koleno začalo bolet méně, zkusil se přihlásit na fotbal, celý šťastný že bude dělat opět to co ho baví, že se nebude muset stydět za to, jak vypadá. Uběhl měsíc, dva měsíce, tři měsíce, Petr stále hrál, dokud se koleno neozvalo silnými bolestmi, Petr se snažil bolesti skrýt před všemi, před rodinou, ale matka to poznala. Věděla, že se něco děje.