Štěstí v neštěstí #1

#2

Petr šel místem už zahaleným tmou, byl večer, nikdo nikde už nebyl, jen 4 kluci sedící na lavičce , které Petr neznal, protože byli starší, silnější. Přesto že Petr chodil na fotbal, nebyl nějak zvlášť silný a to, že uměl rychle běhat, to mu bylo v celku na nic před staršími kluky. Petr procházel kolem lavičky když na něj jeden z party kluků zakřičel a začal si z něj utahovat, Petr si ho nevšímal, pokračoval dál, byla mu zima a těšil se domů, když najednou ucítil, jak ho jeden z kluků bouchnul rukou ze zadu do hlavy, Petr se otočil a další ránu schytal od dalšího kluka, svalil se na zem, ale kluci nepřestávali, kopali do něj, do břicha, do nohou, šlapali mu na ruce, Petr se neměl jak bránit, snažil se postavit se ze země a utext, ale nepovedlo se mu to. Petr nezvládně ležel na zemi, brečel a nechal kluky mlátit ho. Prošlo mu to jako věčnost, jakoby to nikdy nemělo skončit, když náhodou šel okolo jeho děda, viděl kluky mlátit na zemi malého kluka a rozběhl se k nim, kluci utekli, děda si všiml že to je Petr, chytil ho, postavil ho na nohy,sotva chodil, brečel. Dovlekl ho k sobě domů, posadil na židli a pokoušel se mu pomoct, viděl že něco není v pořádku, Petr brečícím tónem říkal, že ho strašně bolí koleno ale zároveň říkal že nechce, aby se tohle dozvěděl jeho otec s matkou. Děda zavolal Petrovo rodičům a řekl, že Petr spí u něj. Děda položil Petra na postel a řekl mu ať se pokusí usnout, nepovedlo se mu to, celý večer ležel v posteli se slzami v očích a svíral se v bolestech.