Rano jsem se vzbudila smutna, ale zatim jsem to tolik neresila. Sla jsem se osprchovat jako kazde rano. Stejne jako vcera jsem si vlezla do sprchy a pustila na sebe ledovou vodu. Ach jo dnes odjizdim. Vsichni mi budou tak chybet. No co aspon se mohu tesit na dalsi setkani s Demi. Mam ji hrozne rada. Z myslenek me vyrusila neskutecna zima. Zapomnela jsem si ohrat vodu. Zadrkotali mi zuby a ja otocila kohoutkem na druhou stranu aby se voda ohrala. Po vysprchovani jsem se oblekla a upravila. Kdyz jsem vysla narazila jsem na mamku. "Dobre rano"rekla jeste rozespale."Dobre prcku" rekla jsem s usmevem. Sla jsem dolu uz na snidani a mamka se sla jeste upravit. Po snidani jsme sli znovu tam do te budovy. Uvidela jsem znova Demi a na tvari se mi ukazal usmev. Musela jsem ji znova obejmout. Celou dobu jsme si hrali i s Peterem. Az do dvou odpoledne. Potom ten vikend (kurz) skoncil. A ja se musela rozloucit. Neslo to s Peterem to bylo moc tezky. Oblibila jsem si ho. Nakonec ke me prisla mamka a zacala se smat."Demi jede s nami." zacala jsem vriskat stestim. Jeli jsme v aute vedle sebe. A povidali si. Nakonec jsme se domluvili, ze jednou budeme u sebe spat. Pak jsem si koupila jenom bubbletea a pak jsme jeli domu. Byla jsem hrozne smutna. Chybeli mi.
# Prominte, ze je tahle kapitola nic moc, ale ja jsem nemocna a neni mi moc dobre.
ČTEŠ
Imperfect
Teen FictionJmenuji se Roxana Black. Je mi zatím jenom 15 let. A bydlím u pěstounů. Zrovna je rok 2015. Tohle je muj příběh. Budu vám ho vyprávět. #predem se omlouvam za diakritiku. Pisu na mobilu. Je to pro me lehci. Je to podle pravdy. Az na jmena a mesta.
