She is different

Kluk z parku

,,Jsme na místě!!"Zvolal Ellin otec.

Ell jen otevřela dveře auta a rozhlédla se po novém místě, spíše novém domě.

,,Je obrovský.."řekla si v hlavě.

Stěhováci již přendavali věci do nového domu. Ellin pokoj se začínal pomalu naplňovat , byl velice zářivý, celý zabarvený do bílo-šedivé, naproti dveřím měla obrovské okno s krásným výhledem na Central park.Na posteli už ležel její notebook na kterém si hned zapla svůj playlist na spotify a začala si vybalovat věci.Po celém pokoji zněla Lana, když tu najednou otevřela Ellina matka dveře s tím že chce aby šla obhlédnout okolí a podívat se na nějaké věci do nového domu. Celý byt byl již hotový, všude byl nábytek,oblečení, šatna plná kabátu. Elliny conversky byly již připravené i s kabátem a Nike vakem u dveří, Klíče už se zasouvali do zámku a otevíraly vchodové dveře které byly přímo naproti již zmiňovaného Central parku v kterém se procházelo mnoho psů,mnoho různých tváří které určitě neviděla Ell naposled. Vykročila, vzala do ruky svůj telefon a vyhledala zdejší obchodní centrum .Bylo jen pár minut odtud a proto zde byla velice brzy.Obchodní centrum bylo obrovské,plné obchodů a plné lidí.Prošla si mapku centra a razila do obchodů které se jí zrovna líbili , po nákupu si šla jen dát kafe do strabucks. Když si asi po půl hodině konečně sedla pochopila to co se děje,jak je čas rychlý,kolik lidí dokáže potkat za jeden den a v životě si stejně nedokáže zapamatovat jejich tváře,s kafem v ruce koukala před sebe a připadalo jí jako by se svět zastavil, nejzvláštnější na tom bylo že hudba co zde hrála v rozhlase se zdála rychlá a velice jiná, jiná než bývala . Elliny oči stále koukaly na jedno a to samé místo,byla to její ruka na které měla napsáno 1330, neměla ani pouhé tušení co to číslo znamená ani proč nebo jak si ho napsala na ruku. Po dlouhé době (cca. 3 min) se konečně postavila na nohy a s rychlím úprkem opustila obchodní centrum.

 S teplým kafem se rozhodla si sednout do Parku na lavičku, Nandala si sluchátka z vaku vytáhla skicář a fixy a začala dělat náčrtky stromů. Strom už začínal dostávat pravou nazelenalou barvu když v tu chvíli si najednou někdo přisedl a pozdravil, Ell zbrkle vyndala sluchátka z uší čímž způsobila to že jí telefon spadl na zem kde měla položený kelímek naštěstí již vypitý.Když se ohýbala pro spadlé věci ucítila na své ruce ruku cizí, podívala se dané osobě do očí, v tu chvíly ucítila mráz na zádech,osoba znovu pozdravila , Ell jen s otevřenou pusou koukala a po pár sekundách odpověděla na jeho pozdrav a zvedla telefon ze země. Po tomto gestu následovalo dlouhé ticho.,, Ty jsi tu nová?" ,,No ano dneska jsme se nastěhovali, jak jsi to poznal?" ,,Chodím sem každou neděli,každou neděli jsou tu ti samý lidé a vždy někdo přibude, zvláštní je že na tuhle lavičku nikdo nikdy nesedá, pouze já " ,, Jééj omlouvám se , mám si přesednout ? " ,,Nené to vůbec,jen je to zvláštní,celou dobu co sem chodím si sem nikdo nesednul." Z pohledu bylo poznat že chlapci je kolem 15 , měl hnědé vlasy ,zelené oči,šedivou mikinu pod kterou měl vínové tričko Artic monkeys,černé kalhoty a nakonec červené Conversky, stejné jako měla Ell. ,, Máš pěkný boty".Řekl a pousmál se ,, Jo děkuju ty samozřejmě taky" Oba se na sebe příjemně smáli a připadalo jim že se znají už hrozně dlouhou dobu.,, Kolik je hodin?"Zeptal se. ,, 16:32" ,, Proboha ! tolik už musím jít! " ,,Počkej! jak se jmenuješ?!" ,, Podívej se do skicáře" Poslední věta co řekl a pak už jen rychlí útěk. Ell otevřela skicář kde ovšem byly jen tečky a před nimi číslo 11.

 Po tomto zážitku nevěděla co má dělat, má být šťastná, udivená, brát to jako samozřejmost, nebo to prostě nechat být? Chtěla si vybrat poslední možnost ale nešlo to, v hlavě se jí pořád zjevovaly ty oči které naprosto pronikaly do její mysli. Klíček od domu pomalu pronikal do zámku a vchodové dveře se otevřely, po domě zněla jen televize v které právě hrála Ellen. V jejím pokoji bylo velmi uklizeno a krásně do něj pronikalo světlo, Ell hodila vak na postel sundala si boty a hlavou se zabořila do polštáře. Chvilku takto s polštářem zůstala a poté si vzala notebook a snažila se zapomenout na "kluka z parku". Ozvalo se zaťukání na dveře ,,Je začátek prázdnin a tím že budeš koukat do zářivého monitoru to akorát promarníš, zkus třeba něco napsat"řekla Ellina matka a zavřela dveře. Chvilku jí to psaní vrtalo hlavou ale po chvilce si vzala k ruce sešit a začala psát. Napsala svůj popis: Takže Ahoj jmenuju se Ellisabeth Sarah Glodsberg  je mi 15 , mám krátce zastřižené (né na mikádo) tmavě hnědé vlasy, měřím 168cm a všichni o mě říkají že jsem malinká, myslím si že o sobě můžu říct že jsem i hubená, chodím běhat :) Když mě potkáte tak většinou nosím černou .... Tímto svůj popis ukončila a řekla si že psaní nebyl ten nejlepší nápad.