She is different

Nebezpečný běh

Druhý den po tom co Ell potkala kluka z parku se ráno probudila s jednou myšlenkou : Jak se jmenuje?! Byla ale moc vysílená na to aby přemýšlela a zkusila bádat, radši si proto zapla písničky, rozevřela záclony a sešla po schodech dolů do kuchyně která byla propojená s obývákem. Byla doma sama, její matka šla nakupovat nábytek který chyběl a otec odešel na schůzku se svými starými spolužáky které také spolu s ním studovali v New Yorku. Po celém bytě zněla jen rychlovarná konvice která právě vařila vodu na černý čaj který naprosto milovala. Po pár minutách když už byla voda vařící a čaj hotový začalo být v domě ticho, Ell která právě seděla na pohovce a upíjela s velice horkého čaje který jí už několikrát opařil jazyk vzala do ruky ovladačku a zapla si televizi, jediné co v té době ale běželo byly teleshopingy a reklamy. Sešla tedy zpátky do pokoje a vzala si s sebou i donut co jí mamka nechala na lince. Když vešla do pokoje první co uviděla je na notebooku to jak jí píše někdo na skypu... Myslela jsi že to bude někdo ze staré školy, někdo kdo se o ní zajímá ale byla to jen žádost od někoho koho vůbec neznala ani nikdy neviděla : Zablokovat. Ell si jen povzdychla. Už bylo skoro 12 hodin odpoledne a začínala mít velký hlad, rodiče nikde. Ell se rozhodla že vezme svoji peněženku na nákupy a zajde i rovnou na něco k jídlu, nejlépe do fast foodu.

Vzala proto na sebe první věc co uviděla v šatníku, červená košile s tmavě modrými roztrhanými džínami a k tomu černé kotníkové VANSky, na záda si jen hodila vak a vyběhla ven z domu.

Řekla si že tentokrát půjde do nákupní čtvrtě a rovnou se i nádherně projde a může něco nafotit. Čtvrť byla trochu dál ale dlouhá cesta Ell ani trochu nevadila, kochala se nádherným sluncem, a přírodou kolem ní. Když už viděla kousek nápisu Forever 21 věděla že je správně. Prošla několik obchodů a měla plné ruce tašek, když zrovna platila zacinkal jí telefon a s jejími neschopnými rukami jí spadly všechny tašky přímo u vchodu obchodu. Ell se nyní válela skoro po zemi a brala do ruky asi 10 plně narvaných tašek.Když se jí po pár sekundách podařilo si tašky nacpat na ruku vzala do ní telefon, to jediné upozornění co jí ztrapnilo před celým obchodem bylo jen upozornění na Facebooku které bylo pozvánka na událost. S trapným pocitem si sedla na lavičku ve velké uličce mezi obchody která byla poseta stromy a celou si jí vyfotila, když ale ovšem stála s telefonem v ruce nevšimla si toho že naproti ní běží hudbu poslouchající dívka. Jediné co poté ucítila byla její ruka pod zády a její tělo které leželo na betonovém chodníku. ,,Můžeš dávat pozor? Člověk si chce zaběhat a hned musí omylem srazit nějakou divnou holku která vypadá jako turistka která si fotí všechno na co koukne! " Zakřičela  blondýnka ve sportovním oblečení. ,, Fakt se moc omlouvám.." Odpověděla Ell i když v hlavě si myslela bůh ví co. Dívka tedy zase zakulhala na druhou stranu a běžela dál směrem k fast foodum a romantické vyhlídce. Nejhorší na tom bylo že Ell musela jít stejnou cestou. 

Když směřovala do Subwaye uviděla že uvnitř už u pokladny stojí ta dívka. Měla ale strašný hlad a proto se odvážila dovnitř. Šla rovnou k pokladně a objednala si svůj oblíbený sandwich a k tomu jemně perlivou vodu. Nezbilo jí jiné místo na sezení než u dané dívky s pronikavě hnědýma očima. ,,Omlouvám se " Tiše řekla dívka ,,Já taky, promiň.. " ,, Jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Sam " ,, Já jsem  Ell. " Po této konverzaci začala nová o věcech co je baví které je zajímají kde bydlí a samozřejmě i to že jim připadá jako by se znali dlouhou dobu. Už bylo skoro půl třetí a Sam musela jít domů. 

Ell tedy sama bloudila světlými ulicemi New Yorku a  když už byla skoro u domu vzpomněla si na park a slova co jí chlapec říkal : Bývám tu každý den a této lavičce sedávám sám.. Hned jak si na toto vzpomněla rychlím úprkem směřovala k parku, srdce jí tlouklo neskutečnou rychlostí , adrenalinem,smutkem a hlavně napětím jestli bude sedět v parku. Když se přibližovala k lavičce nikoho neviděla, otočila se a se malými slzami v očích obrátila směr chůze. ,,Dneska jsem přišel trošku pozdě." Zakřičel někdo přes park a udýchaným hlasem se malinko zachechtal. Ell se otočila a jeho oči jí opět jakoby pronikly do duše. Vrátila se k lavičce a přisedla si. Dnes měl na sobě Tmavě modré kraťasy a černé triko. Ell předstírala jako by jí nezáleželo na tom že přišel ale uvnitř jí srdce skákalo radostí a chtělo se i svým způsobem rozbrečet . ,,11? Nerozluštila jsem to co to znamená?" Zeptala se. ,,11... To je CH jedenácté písmeno abecedy, jaké znáš jména na CH? " ,, V hlavě se mi objeví jen jedno... Christian . To je tvoje jméno? " ,, Ano je . Teď už bych se měl zeptat jen já tebe jak se jmenuješ? " ,,Elissabeth." ,,To je to nejkrásnější jméno co jsem kdy slyšel.." Takto si spolu povídali až do šesti hodin večer, poslouchali písničky, občas na sebe půvabně koukli a poté se rozloučili objetím a odešli domů.