ANTARKTIDA✔️

100.

"Sunny," pošeptal mladík dívce vedle sebe do ucha. "Vstáváme." Jemně se usmál, když se dívka vedle něho zavrtěla.

"Proč?" zamumlala a více se zakryla. Dylan se zasmál.

"Jsou Vánoce, Sunny." Dívka otevřela oči a nemotorně se posadila.

"Jo, Vánoce bez sněhu." Mladík si Sunny přeměřil a ušklíbl se.

"Obleč se." Vstal z postele, byl už dávno oblečený. Obrátil se ještě na Sunny. "A něco teplého."

⛄️

"Je to dětinské, Dylane," zavrčela Sunny, která měla na očích šátek.

"Nemluv, a pojď," řekl naštvaně Dylan, který otevíral dveře od střechy. Vtáhl Sunny ven, kterou hned pokryl studený vítr. Překvapeně se zarazila, ale to už ji Dylan vedl k okraji střechy. Postavil se za ní a sundal Sunny šátek z očí.

Sunny zamrkala a zůstala chvilku jen tak ohromeně stát. Byla to krása, celý New York byl pokrytý sněhem. Sněžilo, ono sněžilo. Sunny se rozzářily oči a několikrát se zatočila, ruce měla zvednuté a dětinsky se smála. Když se dotočila, zadívala se znovu na New York, na New York pokrytý sněhem.

"Uvažoval jsem nad tím, co jsi tehdy řekla."

"..."

"Víš, proč celou tu dobu nesněžilo?"

"Protože v Americe je to normální?"

"Ne, aby konečně to teplo roztavilo tvé ledové srdce." Sunny se na něho pomalu otočila.

"Ty si myslíš, že už nemám ledové srdce?"

"Jsi šťstná?"

"Ano, ale..."

"Přání se ti splnilo, Sunny."

"Ne, nesplnilo." Dylan zamrkal a natočil hlavu na stranu.

"Co?"

"Zima byla celou tu dobu jen pouhá kulisa."

"Já tě nechápu, Sunny."

"Ty jsi měl znázorňovat celou dobu tu zimu, víš? Byl jsi něco, co bylo jednoduše nesplnitelné. Nešlo to. Nešlo to stejně jako u zimy. Žijeme tam, kde se zima moc neobjevuje. Byl jsi moje pitomé, trapné, dětské přání, Dylane. Směšné, že? Jenže, jak vidím, přání se jednoduše neplní ani na Vánoce."

"Takže už nemusím šetřit na Antarktidu?"

"Ty jsi fakt debil."