Victim Dance

Hlavní role

"A nezapomeňte, že od dneška za dva dny je naše super důležité vystoupení. Vím jak tvrdě jste dřeli, aby jste se dostali tam, kde jsme teď, takže musíte všichni přijít. Je nás málo a nemáme alternace. Neomlouvá vás ani rýma, ani smrt. Tímto končím dnešní generální zkoušku a nashledanou." Ukončil svůj proslov učitel dramatického kroužku ke konci poslední hodiny před vystoupením pro veřejnost.
Po hodině se za ním zastavil žák hrající hlavní roli.
"Pane učiteli, to, že nás ani smrt neomlouvá jste myslel vážně?" Zeptal se trochu zvláštním tónem. Učitel byl zaražen, pak si ale usmyslel, že si z něj vystřelí.
"Smrtelně vážně." Řekl neochvějným hlasem.
"Aha... Tak to bych si měl dávat pozor. Nevím, jak bych jako mrtvola přišel." Usmál se.
"Tak a teď už běž, ať na tebe rodiče nečekají." Hoch vyběhl za školy a pokračoval dál dokud nezahnul a neztratil se mezi domy.
"Pokud se to pozítří podaří, tak budu nejšťastnější člověk na Zemi."

Za dva dny.

"Kde se ten kluk fláká? Hrajeme ani ne za čtvrt hodiny a on tu ještě není. Pokud nedorazí, tak budeme v pořádném průšvihu..." Chodil učitel sem a tam po vstupní hale jako lev v kleci, než bouchly dveře.
"Promiňte, že jdu pozdě. Auto bus měl zpoždění." Říká udýchaně hoch.
Učiteli právě spadl kámen ze srdce.
"To je vpořádku. Hlavní je, že tu jsi. Navíc máme i nějaký čas na zkoušení. Tak jdeme na to. Všichni do kostýmů! Za deset minut sem začnou chodit lidi, takže zkusíme jen pár obrazů!"
Asi za dvě hodiny bylo po vystoupení. Takový ohlas se útrobami divadla už dlouho nerozléhal. Všichni byli nadšení, jak herci, tak diváci. Ale nejvíce ze všech byl šťastný učitel. Nic takového nečekal ale byl rád za všechny.
Později toho večera si řekl, že by mohl zavolat rodičům chlapce co hrál hlavní roli. Všechny osobně vítal, ale je nikde neviděl.
"Haló?" Ozval se z telefonu plačtivý hlas.
"Dobrý večer, u telefonu učitel vašeho syna. Chtěl jsem se zeptat, proč jste nebyli na vystoupení. Vašeho syna to určitě mrzelo, ale i tak hrál dokonale stejně jako ostatní, ale on vynikal."
"Promiňte, ale to není možné."
"Pročpak? To mu tak málo věříte?"
"Ne, to ne. Jenom, že jsme vám to asi neohlásili, ale včera našeho jediného syna srazil opilý řidič, když přecházel na přechodu. Byl na místě mrtvý."