Ztracená v sobě

V jeho zajetí

Sandy přišla do školy o 20 minut později."Slečno Gran doufám,že máte tentokrát lepší výmluvu než že Vám ujel autobus nebo že byla zácpa."Sandy nevnímala a dál procházela třídou až úplně do zadu na své místo."Slečno Gran já s Vámi mluvím.." Řekl přísný učitel a sežehnul jí pohledem."A co má být?" Optala se ironicky Sandy,vytáhla si z kapsy pilník a začala si upravovat nehty.Učitel jen nevěřícně zakroutil hlavou a pokračovál dál v učivu.Hodina se strašně táhla zdála se být nekonečná.Když v tom se otevřely dveře a do třídy vstoupil kluk.Sandy připadal nádherný.
Měl úžasné modré oči a tmavě blonďaté vlasy a jeho úsměv zářil přes celý obličej.
Při pohledu na něj začalo tlouct Sandynino srdce rychleji a její obličej už nevyjádřoval smutek . "Dobrý den.Já jsem Nikolas Cartey "řekl."To mě nezájíma..co tady děláš? Vyrušuješ hodinu!" Odpověděl učitel. "Oh..ja se vám omlouvám.." "No to bys měl mladý muži!" Přerušil ho učitel.."Prosím!Pane Grovy,nechte ho to doříct"Vykřikla Sandy a takový úsměv jaký měla na tváři teď snad u ní ještě nikdo neviděl.Učitel se na ní zamračil."pokračuj!"rozkazal mladíkovi a on zpustil"No jak jsem už řekl,jmenuji se Nikolas Cartey a ředitel mě přidělil do této třídy." "Áha..tak se posaď tam do zadu ke slečně Gran" Nikolas procházel uličkou.Všechny dilvky ho ohromeně pozorovaly a kluci se na něj dívali zhuseně.Došel až na konec třídy,odsunul židli a sedl si vedle Sandy."díky" řekl jí."jasně..ne-není zač Niky..nechtěl bys třebaa ja nevíím ven?..ne..ne...ne zapomeň na to..jakože jsem nic neřekla.."řekla a zčervenala jako rak.Nikolas se pousmál"Zapomenout na to,že jsem málem přijal nabídku?nebude to lehké holka " Nikolas na ní mrkl..Sandy z něj byla hotová.Znala ho 5 minut a už ho milivala jako nikdy nikoho..