Darkness

1. oheň

"Pomóóc " zaslechla jsem hrozný křik ze sestřina pokoje , vyběhla jsem na chodbu a uviděla šlehající horké rudé plameny chtěla jsem sáhnout na kliku a otevřít dveře "Au " spálila jsem se o kliku ,ale sestřin hlas mě hnal dál dveře jsem rozrazila a uviděla jsem v koutě svou malou plačící sestru ."Bojím se Em " . Vzala jsem ji do náruče " To bude dobrý Andy " a hrdinsky jsem vběhla do ohně všude byl hustý dým nic jsem neviděla . "Mamí tatí " řvala jsem tak jak mi to mé přidušené plíce dovolily, ale nikdo se neozýval . Viděla jsem že hoří jen půlka schodů vypadalo to jako by mi tam sám Bůh udělal pěšinku . Rozhodně jsem se do tama vrhla , cítila jsem nehorázné horko a nemohla jsem dýchat . Pak mi rameno olízl oheň , bolelo to a nemohla jsem dopustit aby tahle bolest potkala i mou mladší sestru . Tak jsem v sobě nabrala všechnu sílu a seběhla schody , dole to bylo ještě horší všude hořelo a už jsem myslela že umřeme až mě napadlo projít zadními dveřmi tam naštěstí nehořelo tak jsem tama proběhla. Už jsem slyšela houkání hasičů , oběhla jsem zahradou před dům tam jsem podala sestru přihlížejícím sousedům . A byla jsem plně rozhodnutá jít pro své rodiče , rozběhla jsem se ale zadržela mě něčí ruka . Byl to hasič postarší pán "Dovolte slečno tam vás vpustit nemůžeme tady to už nechte na nás !" . Rychle jsem ji m řekla kde mají rodiče pokoj a pak jsem spustila neuvěřitelný pláč plný zoufalství . Mě i mou sestru si okamžitě vzali pod kontrolu sanitáři kontrolovali jestli se nám něco nestalo natřeli mi rameno hojivou mastí řekli mi že tam asi budu mít jizvu a zavázali mi ho obvazem . Nic z toho mě ale nezajímalo jediné co jsem chtěla vědět je to co se stalo s mými rodiči . Andy se naštěstí nic nestalo jen utrpěla menším šokem . Pak už jsem viděla pár hasičů jak vynáší z domu dvě těla .Naložila je ihned sanitka a už uháněli do nemocnice . Ochotní sousedé nám navrhli že nás tam zavezou za nimi , hasiči nám podali tašku ve které bylo pár věcí co stihli zachránit . Dojeli jsme před nemocnici a mě strach užíral čím dál tím víc , nesla jsem malou Andy a modlila jsem se ať jsou naši v pořádku. Přišli jsme na chodbu nemocnice a tam už seděla babička ."Babi ví se už něco ?" řekla jsem ubrečeným hlasem . V tu chvíli vyšel doktor na tváři měl neurčitý výraz "Myslím že by to to dítě nemělo slyšet " ukázal na Andy . Pak přišla zdravotní sestřička a řekla že ji vezme do dětského koutku . "Je nám líto ale pan Peter zemřel , doufali jsme že ho ještě zachráníme ale bohužel se až moc nadýchal kouře " začala jsem neuvěřitelně brečet právě se mi zhroutil celý svět . "A máma?" řekla jsem skoro neslyšně " Je na tom o něco líp jak pan Smith ale zatím vám nic nemůžu říct je stabilizovaná a zatím bude uložena v umělém spánku kdo ví kdy se probere jestli vůbec" V tom jsem se probrala zpocená a bezmocná už je to 5 let co se to stalo a stejně se mi o tom každou noc zdá a je to čím dál tím víc reálnější . Je to pět let co jsem přišla o otce a pět let co se stále máma neprobrala . Pořád si vyčítám že jsem pro ně nešla hned i s tou Andy , možná by to teď bylo všechno jinak . Andy už je 9 let je to krásná chytrá holčička rodiče by z ní měli radost mě je současně 20 a o malou Andy se už rok starám ze začátku to vůbec nebylo lehké ale už jsme si zvykly díky tomu jak byla malá nemívá takové noční můry ale sem tam ji chytne záchvat pláče jelikož se jí to vrátí a neustále se mě ptá jestli ji i já neopustím . Zůstala nám aspoň jedna fotografie kterou tehdy hasiči z hořícího domu zachránily .Radši jsem tu fotku schovala do skříně ať nevyvolává další bolestné vzpomínky na šťastnou rodinu .