Jak se stát upírem?

Sama

Pohled Báry

''Ahoj,'' pozdravila jsem Lucii Kavanovou a odhodila batoh k mojí lavici.

''Jak je? Mimochodem, viděla jsi ten film Twilight?''

''Jo viděla! Že je naprosto boží?''

''Jo jo, viděla jsem ho minulý týden a od tý doby se snažím se k tomu přiblížit víc a víc. Dokonce jsem si koupila knihu ''Jak se stát upírem'', znáš to? Je to fakt dobrá knížka. Brzy, až bude úplněk, mám v plánu to všechno vyzkoušet. Třeba se mi podaří stát se upírkou,'' vychrlila na mě Lucka.

''Tu knihu mám taky! Koupila jsem si jí hned jak jsem viděla ten film. A víš že pokud ten film bude mít velkej úspěch, tak vydají i další díl?''

''Jo já vím. A přečetla jsi tu knihu celou?''

''Jo, dneska v metru jsem jí dočetla. Taky jsem měla v plánu to vyzkoušet a stát se upírkou. Mimochodem tě včera Monika chtěla pomlouvat. Říkala že jsi divná. Ale neboj, já se tě zastala.''

''Jo dík. A hele, nechceš u mě přespat až bude úplněk? Že bychom zkusily něco z tý knížky a staly bychom se upírkama.''

''Jo jasně!''

Potom už zazvonilo na hodinu a do třídy přišla stará Kocábova. Naše matikářka. Pane bože ta je tak nudná. To se nedá poslouchat. Vytáhla jsem mobil a podívala jsem se, kdy bude nejbližší úplněk. Bude v pátek. To je naprosto ideální! Rovnou jsem to napsala Lucce Kavanový.

Já: úplněk je v pátek, můžu u vás přespat?

Lucka: jasně. bude to skvělý!

Já: ok, těším se. :)

Do konce hodiny zbývá 10 minut. Tak, o čem tu ta stará bába mlela? O rovnicích. Aaaa, kašlu na to. Pak se to naučím. Vzala jsem knihu ''Jak se stát upírem'' a četla si jí znovu.

CRRRRRRRRRRRRRRRRR! Konečně zvoní. Lucka si zase sedla do rohu a já si k ní přisedla. ''Můžu k tobě?''

''Jo jasně.''

Vytáhla jsem knihu a začali jsme si navzájem dávat otázky nějakho kvízu, podle kterého zjistíte, jaká osobnost ve světě nadpřirozena by jste byly. Na Lucku vyšel Dracula. A já byla nějaká upíří princezna. Takhle jsme zabily celou přestávku. Před začátkem hodiny k nám ale přišla Monika. Nejdřív jsem si jí nevšimla ale pak mnou začala třást.

''Halo, Báro! Co tu děláš?'' Ach jo. proč mě nemůže nechat bejt?! Proč musí za mnou furt lízt?!

''Co je? Copak nevidíš že si tu s Luckou čteme?''

''Dobře, chápu,'' řekla se slzami v očích a utekla.

Pohled Moniky

''Halo, Báro! Co tu děláš?'' zeptala jsem se Báry a vzápětí jsem toho litovala. Vždyt si čtou, tak proč se sakra ptám? Já jsem tak blbá.

''Co je? Copak nevidíš že si tu s Luckou čteme?'' odpověděla rychle a já pochopila že mám rychle odejít.

''Dobře, chápu,'' řela jsem a rychle s pláčem utekla. Co se to s ní stalo? Byly jsme nejlepší kamarádky. Proč se chová takhle? Nic jsem jí neudělala, byla jsem na ní hodná a teď je na mě taková! Co mám dělat?

Zavřela jsem se na záchodě a začala brečet. CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR! Už zvoní. Nemůžu se tam vrátit. Ne po tom, co mi řekla. A ne po tom, co jsem se tady zamkla a začala takhle brečet. V tuhle chvíli jsem chtěla být sama. Sama na celém světě. Sama a brečet. Vzlykat, litovat se, a být sama. To je přesně to co potřebuju.

Už mi je na tom záchodě trochu těsno. Myslím že už bych mohla jít ven. Ale ne do třídy. Tam nemůžu. Jak bych vysvětlila svůj pozdní příchod? Brečela sama na záchodě? Asi ne. Ale když se všichni učí, tak bych mohla jít na chodbu. Tam mě nikdo neuvidí. Teda snad.

Pohled Báry

Už 10 minut je hodina. Kde je? To se tak urazila kvůli tomu co jsem jí řekla? Přece to nebylo tak drsný, nebo jo? Nevím. Ale co, stejně se s ní asi už nebudu bavit. Nepotřebuju to. Je to jenom ubrečená fňukna. To pro nás, upíry nejsou správní přátelé. Hmmm, pro nás upíry zní hezky. Líbí se mi to. Moc se mi to líbí.

Tak, další díl je tu. Doufám že se Vám líbíl, pokud ano nezapomente na vote, komentář či follow. P.S. Omlouvám se za pravopisné chyby a překlepy. A pokud se Vám tato část líbila, tak mi napište jestli má cenu pokračovat nebo ne. Díky

xoxo Sofi