Jak se stát upírem?

Před úplňkem

Pohled Moniky
Už zbývá 5 minut do přestávky. Nemůžu uvěřit tomu,  že jsem strávila celou hodinu brekem na záchodě. Jak to asi vysvětlím? Třeba....pomáhala jsem učitelce sundat vánoční ozdoby. Ne to je moc nápadný. Tak třeba...se mi udělalo nevolno. Ne to taky nejde. Tak si prostě napíšu omluvenku že jsem šla k doktorovi. To mi projde. Přece nebudou volat doktorovi jestli jsem tam byla.

3 minuty. Bože to tak dlouho trvá. Pořád nechápu že jsem tu byla celou hodinu. Vždyť jsem ani moc neměla důvod. Navíc jsem si za to mohla sama. Neměla jsem na Báru vůbec mluvit. V poslední době je divná. A baví se s Luckou a ne se mnou. Vlastně Bára ani nic neudělala. V podstatě. Třeba se nevyspala, nebo jí bolela hlava nebo prostě neměla dobrou náladu. Nechápu že jsem kvůli tomu mohla brečet. Měla jsem být potichu. Můžu si za to sama.

1 minuta. To tak pomalu utíká. TIK TAK TIK TAK TIK TAK... Kdy už to skončí? Trvá to věčnost.

CRRRRRRRRRRR! Konečně. Všichni pomalu vycházeli ze tříd a všude kolem začalo být rušno. Počkala jsem než učitelka odejde a pak jsem se vrátila do třídy. Nikdo si mě však nevšímal. Jako kdybych byla duch. Neviditelná. Nezajímavá. Nikdo se o mě nezajímal. Vzala jsem si svou knihu z batohu, vyšla jsem na chodbu a začala číst.
Seděla jsem na zemi v koutku. Bylo tam útulno. Líbilo se mi tam. Když v tom najednou přišla Bára...

Pohled Báry

CRRRRRRRRRRRR
Přestávka! Ještě chvilku nám učitelka vysvětlovala, co máme za domácí úkol a pak odešla. S Luckou jsme prodiskutovaly, jaká to byla nuda. Potom jsme si chtěly opět jít číst na naše oblíbené místo. Vzaly jsme knihu a šly jsme. Jak jsme se přibližovaly tak jsem viděla jak na našem místě někdo sedí. Došlo mi kdo to je. Monika. Jak se opovažuje? Na celou hodinu zmizí a pak si v klidu sedne na naše místo!?
To je drzost!
"Co si myslíš že děláš?! To je naše místo! Okamžitě vypadni! vychrlila na ni Lucka tak rychle že jsem nestihla nic říct. Jen jsem přikývla a čekala jak Monika zareaguje. Postavila se, to by mohlo být dobré znamení. Oči se jí zase zalily slzami. Sakra, zase bude dělat chudinku.
"Co se to s tebou stalo? Co jsem ti udělala? Proč jsi taková? Rozuměli jsme si, znaly se od školky. Co se pokazilo? V čem je problém?" říkala Monika mezitím co jí stékaly slzy po obličeji. Na chvilku mi jí bylo líto ale pak jsem si něco uvědomila.
"Já teď nic neřekla! Co se do mě montuješ? To řekla Lucka ne já! Tak se laskavě sklidni!
"Já to myslela celkově. Navíc na to co řekla Kavanová jsi kývla, tudíž jsi s tím souhlasila. Ale já vám tady nechci překážet. Užijte si to!" řekla naštvaně a odkráčela pryč.

"No chápeš to? Jak může být někdo tak nevychovanej?" Lucka to ze sebe chrlila ostošest. Já jen přikývla. Nevěděla jsem co si mám myslet. Na jednu stranu mě Monika nehorázně rozčiluje a štve, ale na druhou stranu mi nic moc katastrofálního neudělala. Jen se nějak odcizila. Já a Lucka jsme ve všem stejný a s Monikou už ne. Ale s Luckou jsem se začala bavit nedávno. A vlastně se bavíme jen o té knize. Stejně přemýšlíme a jednáme. A co když.......

Otevřený konec MUHAHA 😈😈!
Ahoj všichni! (hodně originální pozdrav)
Omlouvám se že dlouho nevycházély díly ale nevěděla jsem jestli mám pokračovat. Teď jsem se rozhodla pokračovat a vy mi v komentářích dejte vědět jestli to má smysl.  A pokud byste měli nějakej dobrej nápad na pozdrav tak taky pište do komentů! :-)
A teď pár dotazů pro Vás! (odpovědi pište taky do komentářů)
Co myslíte že Báru napadlo?
Jak myslíte že teď bude pokračovat přátelství Báry a Lucky?

Snad Vás díl bavil a mějte se.....
XX Sophie

P.S.
Omlouvám se za případné chyby či překlepy.

P.S. 2
Když už jsme u pozdravu tak byste mi mohli pomoct i se závěrem. Díky!