Nice dream

Kapitola 2. - Nemesis

To byla úplně první myšlenka, která ji vůbec stihla napadnout. Zasekla se tak nějak u vchodu. Nee, tolik cizích lidí, ještě k tomu vzájemně se znajíc, po hromadě jí nedělá dobře. Všichni na ni upírali své pohledy. Někteří zkoumavé, někteří radostné, někteří překvapené.Celá nesvá se ošila a zalezla úplně do rohu stanu. Vzala si rohlík a začal žmoulat jeho špičku v zubech za hromadného šepotu, který jí byl opravdu hodně nepříjemný. Luke si sednul vedle ní s bohatou porcí vaflí s marmeládou a kakaem.

,,Klídek, uvolni se. Ono ta za chvilku přej-"

,,Vendy! Co ty tady? Já myslela, že někdo sehnal jinou Vendy Matthews!" Za nimi stálo hnědovlasé stvoření středního vzrůstu s postavou atleta.

,,Jane? Jé, co ty tady děláš? Myslela jsem, že tě nepotkám. Zapomněli jsme si na sebe dát kontakt!" řekla Vendy radostně. Jane byla holka, kterou potkala na castingu v porotě, nebo jak to jinak pojmenovat, a tam se taky spřátelily. Týden u ní zůstala, ale pak musela zpět do New Yorku. Jane hrála už v jedničce kosatku, jak jim všichni s nadšením začali říkat díky modrým kostýmům.

Odbila devátá hodina a do stanu vstoupil Joss Whedo v závěsu s tím chlápkem, co Vendy doprovázel z letiště.

,,Drazí kolegové. Tak jsme se zase sešli všichni v jednom stanu. A taky jsem přivedl novou posilu. Jmenuje se Vendy Matthews, jak jste asi všichni už zjistili," významný pohled na Downeyho, ,,a bude hrát Nemesis. Dále bych vás prosil, aby jste mě vynechali z jakýchkoli mimovolných aktivit, které zde provozujete. Kdo mě poleje vodou, umyje si nakonci karavany, nějaké otázky?"

Vendy se opatrně rozhlédla kolem sebe. Nikdo očividně nic nechtěl.

Fajn, teď se docela bojím. Teoreticky nic nevím.

Celou dobu seděla na místě a třeštila oči do hrnku s kafem (Koneně mléko!). Občas do ní Luke nebo Jane šťouhli a hodili po ní povzbuzující pohled, ale to bylo asi tak všechno. A nebo to možná jen nevnímala. Hlavou jí pořád vrtala otázka, kohožeto vlastně sakra hraje? A proč, nejspíš jako jediná, neví o své postavě skoro nic. A ten nekalý pocit, že bude těžké ji zahrát se v její hlavě usazoval více a více.

...

Po necelé hodině seděla zase ve svém karavanu a pouštěla si písničky z notebooku. Dneska je jen čtená zkouška, ale zítra se už začíná natáčet přibližně dva kilometry odsud scéna, kde figuruje. Dostala scénář a zjistila, že tam vlastně říká jen šest slov.

Zkus ho zabít! Třeba to pomůže! -Nemesis přebíhá z jedné strany paloučku k druhé a uhýbá před vražedným pohledem jejího bratra.

Nadzvedla jedno obočí. Tohle by snad neměl být tak moc velký problém. Pročítala scénář na zítřek dál a dál a zjistila, že teoreticky se angažuje tak, že dělá různé naschvály, uhýbá pohybům zlých skřetů, podrazí nohy Furymu a scéna končí tak, že je sražena k zemi.

Super?

O další hodinu později už seděla ve velké bílé místnosti s hranatým velkým čtvercem ze stolů a židlí. Dokonce měla i jmenovku před sebou!

Z jedné strany seděl Jeremy Renner (pozn. Clint Burton) a z druhé Sam Jackson (pozn. Nick Fury). Pak tam také byl Joss, pak ještě ti lidé, co seděli u castingu, herci, které neznala jmény (Díky Bohu za jmenovky!) a také tam byl Tom Hiddleston, představitel Lokiho, který sem musel z důvodu jedné věty (Já jsem Bůh!)

Chudák.

...

Za dvě hodiny bylo hotovo. Konečně. Mohlo to být rychleji, jenže, kdovíproč, part Vendy byl provázen smíchem. Nakonec to skončilo pohrůžkou o mytí karavanů a konečně to přečetli čistě. Hurá!

Byl večer a Vendy už byla po večeři ve stanu, v kterém naštěstí zrovna nikdo nebyl. Pustila si BBC, zrovna opakovali díl Sherlocka. Pohodlně se uvelebila na gaučoposteli a napila se z hrnku plného čaje. Klid a ticho boužel dlouho nevydrželo. Zvenku se totiž ozval křik. Vendy vytřeštila oči, okamžitě se zvedla a vykoukla z karavanu. Naskytl se jí pohled na protější karavan a jeho obyvatele, kterým byl Robert Dawney. Teď mokrý Robert Downey. Naschvály začaly!

,,Ty idiote! Já jsem chtě příměří! Ale jak chceš! Tohle je válka!" vyhrožoval Rob osobě, která se smíchy skoro válela po zemi.

,,Promiň, ale tohle přímo lákalo! A stejně jsem byl na řadě, ty jsi minule byl poslední, kdo mě polil vodou." Ta osoba, která padala smíchy byl Tom. Jasně.

Tohle se bude dít každý den? Každou noc? Pořád?

Svoje otázky radši neřekla nahlas, nechtěla schytat ledovou spršku též. Zalezla zpět a pousmála se. Bylo to na jednu stranu docela vtipné. Tiše doufala, že zítra neskončí zlitá od hlavy až k patě ona.

Se smíchem a sluchátky v uších ulehla a šťastně usnula. Byla na vysněném místě, se skvělými lidmi a dokonce i s několika přáteli. Tak dlouho neměla nikoho, s kým by si mohla povídat a teď tu byli dokonce dva lidé.

A Vendy tiše doufala, že jich bude časem více...