Tajemní Jezdci

Kamarád z dětství

Neletěli jsme ani moc dlouho. Přistály jsme u nějakého vodopádu. Nubi se mnou na hřbetě jím chtěl projít, říkala jsem si co blbne, ale v tu chvíli se před námi vodopád rozestoupil a před námi se objevila obrovská jeskyně. Když se za námi vodopád zase zavřel jeskyně začla svítit různými barvami. Všude na stěnách se blýskali kameny různých barev. Bylo to nádherné vypadalo to jak noční obloha. Šly jsme takhle ještě chvilku, když se před námi začala vynořovat černá siuleta. Pomala se vynořovala z tmy. Klobouk, blond vlasy a černá bunda a to mi stačilo abych poznala, že je to Syo. 

( Rozhodla jsem se psát rozhovory trošku jinak )

Syo : Tak jsi přišla :D

Demi : Věděl jsi, že přijdu a chci aby si mi všechno řekl! 

Syo: Dobrá tak pojď za mnou 

Šly jsme dál jeskyní, až jsme došli do nějaké velké místnosti. Byla nádherně vyzdobená. Na stěnách se třpytili kamínky asi ty samé jako vedli vchodem. Posadily jsme se na gauč a Syo začal vyprávět. 

Syo: Před dlouhou dobou byl tenhle svět rozdělen na čtyři části podle druhů draků. Jedni uměli léčit, druzí zase bojovat, třetí byly ochranitelé a ti čtvrtí  * polkne* uměly pracovat s temnými duchy a silami. Celé říši vládla královna. Královna byla člověk který dokázal ovládat všechny čtyři moci. Ovšem jednoho dne zmizela a čtvrtí začali útočit na ostatní a proměňovat je  různá monstra. Teď je náš svět rozdělen na dvě části. Temní a ti co přežily takže jsou tu mezi námi bojovníci, ochranitelé a i léčitelé. 

Demi: Takže si myslíš, že já jsem královna ?

Syo : Nemyslím vím to. Už jen to, že máš stříbrné oči je toho důkaz. Navíc  když nasedneš na Nubiho tak ti zezlátnou a na zádech máš luk. Typuju, že už jako malá si střílela. 

Demi: Jo střílela a střílím do teď, ale bych mít teda všechny, ale já nikoho nikdy nevyléčila ani neochránila a co vůbec ty temné síly co když je neovládnu a proměním se taky * Začne se klepat a má na krajíčku * 

Syo : Neboj se to se nestane já ti věřím * přisedne si blíž k ní a obejme ji *

Demi: * Trošku se uklidní * Jak mi můžeš věřit, když mě ani neznáš ? * šeptá * 

Syo : Právě, že se známe až moc dobře :D 

Demi: Je pravda, že mi někoho připomínáš * Začnou se jí před očima míhat obrázky z dětství * Ne to není možný vždyť jsou to jen tři roky jak jsem mohla zapomenout * rozbrečí se a obejme ho ještě pevněji.

Syo : Taky si říkám jak můžeš zapomenout na svýho nejlepšího kámoše :D

Demi : Promiň! Promiň mi to! * rozbrečí se tentokrát, ale už pořádně * 

Syo: Nebreč vždyť víš, že ti to nesluší. Nikdy ti to neslušelo :D * chytne jí za bradu a otře jí slzy * 

Demi : Děkuju :D 

Syo: Za co ? 

Demi : Za všechno :D 

Syo : Tak si běž lehnout dneska toho bylo na tebe trošku moc tak se pořádně vyspi, když tak koupelna je támhle tak se můžeš jít i umýt 

Demi : Ehmm...... Syo ?

Syo: Ano? 

Demi : Pučil by jsi mi na spaní tričko já se v tomhle nevyspím. 

Syo : Jasně jak za starých časů :D

Demi : Děkuju :D

Demi se vykoupe oblíkne si Syjovo tričko a jde si lehnout Syo si ustele na gauči a jde si taky lehnout. 

* Sen* 

Jsem na nějakém poli. Kolem mě jsou všude mrtvoly a spousta krve. ,, Já věděl, že se staneš jednou z nás " Ďábelský smích. ,, Kdo jsi ?! " ,, To samý co jsi ty :D Zabiják, temný stín nepřítel všeho živého" ,, Ne ne ne ne to nemůže být pravda ! Ne!!!!!!!

* Přítomnost * 

Demi : Neeeeeeee!!!!!!!!!!

Syo : * přiběhne kní * To byl jen sen, byl to jen sen * obejme ji * 

Demi : Ale byl tak skutečný ! 

Syo : Byl to jen sen. Teď si lehni a bude to zase dobrý jo * Odchází *

Demi : * chytne ho za ruku * Nechoď prosím * 

Syo : Dobře * lehne si k ní do postele a oba usnou v náruči toho druhého* 

Druhý den se Demi vzbudí a cítí lahodnou vůni po celém pokoji. Na křesle je položené její oblečení. Oblíkne se do něho a vydá se po čichu. Když dorazí do kuchyně vidí, že tam Syo něco kuchtí, pomalu se k němu zezadu přiblíží a obejme ho. Syo se lekne a vyhodí do vzduchu misku se salátem, která mu přistane na hlavě. Demi se neubrání smíchu a v tu chvíli je na zemi a válí se smíchy toho Syo využije a zaklekne ji ( žádný dvojsmysly jo :D ) a začne jí lechtat . 

Demi : Koukám, že na jednu věc si zapoměl.

Syo : ???????

Demi : Že nejsem lechtivá :D * přetočí se nad něj * Ale ty jo !!!!! 

Syo : Ne ne ne ne * Ale to už ho Demi lechtá, až z toho pomalu brečí* 

Demi : No vidíš, že ti to trošku nevyšlo :D

Syo : Bohužel :D A dneska se vrátíme do lidského světa. Máme tam domluvenou schůzku :D

Demi : Dobře :D

Dneska jsem se trošku rozepsala, navíc jsem u kiki tak já píšu svůj příběh a ona zase ten svůj. Doufám, že se vám to líbilo a mám v plánu začít psát jěště jednu knížku tak doufám, že se bude taky líbit.A sorka za chyby