Začínal ji štvát. Co začínal, štval ji už dlouho, ale ten vztek se stále zvětšoval. Zahrával si s jejími city. Nechával jí stále další a další dárky se vzkazy, které ji pomalu více a více ničily. Slzy tekly proudem a ona už se je ani nesnažila zastavit. Proč také? Aspoň se jí trochu ulevilo.
Přála si, aby to skončilo. Aby se mohla vrátit do toho okamžiku před rokem, neopustit svůj dům a nevstoupit na ten most. Kdyby se tak stalo, neměla by si co vyčítat.
Mohlo by se zdát, že to bere zbytečně vážně. A to vlastně byla pravda. Jenže ona těmi lidmi vždycky opovrhovala. Dokonce si jako malá slíbila, že nikdy nebude tak sobecká a zbabělá. Jenže, stalo se. V jedné věci měl ten kluk ale pravdu. A ona si to stále snažila připomínat. Tomu zkratu nepodlehla. Na poslední chvíli se vzchopila.
Ačkoliv momentálně k němu cítila zášť, nedovolila si nevzít ze země bíle zabalený balíček. Stejně tak si nedovolila ho nerozbalit. Skrýval malé perníkové srdíčko a dívkou očekávaný vzkaz.
Sakra Audrey, děláš mi to strašně těžké. Já ti nechci ubližovat. Nechci, aby sis něco vyčítala. Já chci, aby sis odpustila. To je rozdíl.
A Audrey zasmušile svěsila hlavu a vydala ze sebe tichý vzdech. Ale nerozbrečela se. To je rozdíl.
Věnování: Poppy255
ČTEŠ
Gifts for Audrey
Short StoryČlověk by řekl, že na obyčejné cestě do školy ho nic nemůže překvapit. Inu, Audrey o tom ví své. Třicet dní. Třicet velice podivných dárků. Třicet krátkých vzkazů. To je vše, co má Audrey na vypátrání toho šíleného kluka, který jí prostě nedá spát. ...
